33 Cdo 2979/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a
soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. Z.
J., zastoupeného JUDr. Markem Bukvou, advokátem se sídlem v Praze 2, U
Havlíčkových sadů 1/422, proti žalované Emil Frey ČR, s. r. o. se sídlem v
Praze 5, Pekařská 638/5, identifikační číslo 45805270, zastoupené JUDr. Raem
Uppaluri, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 20, o 487.280,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 376/2007,
o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu
2011, č. j. 16 Co 346/2011-183, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, které není
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), nebylo shledáno přípustným ani podle § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace
nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř). Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je
závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm
řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3
o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam
[odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována
rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena
jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a)
a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je námitka žalované, že odvolací soud nesprávně zjistil obsah listiny ze dne
9. 4. 2007, resp. že nesprávně uzavřel, že uvedeným dopisem žalobce „dal
jednoznačně najevo a projevil tak fakticky svou vůli zrušit předmětnou kupní
smlouvu“, jakož i výtka, že odvolací soud nepřihlédl k následnému jednání
účastníků smluvního vztahu (míněno pravděpodobně po doručení dopisu ze dne 9. 4. 2007), k jejich korespondenci, k „celé řadě“ blíže označených listinných
důkazů, které vůli odstoupit od smlouvy až do skončení opravy jednoznačně
vylučují, a že nevzal v úvahu bezúplatnou nájemní smlouvu na náhradní vozidlo
ze dne 16. 4. 2007, zakázkový list č. 132651 ze dne 16. 4. 2007, výzvu k
vyzvednutí vozidla po opravě a nedatovaný přípis žalobce, který je založen ve
spise na čl. 105 a 106. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci,
nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří
na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci; totéž platí o námitce, že volbu
práva z titulu odpovědnosti za vady provedl žalobce nikoli podáním ze dne 9. 4. 2007, ale až dne 16. 4. 2007, a že příčinou vady vozidla bylo mechanické
poškození jeho části (při havárii mimo silnici) a nikoli výrobní vada. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně
neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených
důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho
rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné
pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší
dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu
eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v
provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř. nezakládá (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Jinak řečeno, výtka nesprávnosti
právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti, respektive
námitce neúplnosti skutkových zjištění. Sluší se připomenout, že Nejvyšší soud
již v rozsudku ze dne 29. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, uzavřel, že zjišťuje-li
soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové
zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti
účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav,
tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku ze dne 31. října 2001, sp. zn. 20
Cdo 2900/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, uvedl,
že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom,
co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li
poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry
právní, resp. jde o právní posouzení věci. Citované závěry mutatis mutandis
dopadají i na jednostranné právní úkony, a lze je vztáhnout bez dalšího na
shora uvedenou námitku žalované, jíž totiž nezpochybňuje právní závěry
odvolacího soudu, ale nesouhlasí s jeho skutkovým zjištěním; argumentuje-li
nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací
soud vycházel z jiného (podle dovolatelky správného) skutkového závěru, že
sporná listina neobsahuje projev vůle žalobce, jímž odstupuje od kupní smlouvy,
musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci, že
mu nevzniklo právo na vrácení kupní ceny podle § 457 obč. zák.
Sluší se poznamenat, že pro vyřešení otázky, zda žalobci vzniklo právo
odstoupit od smlouvy, bylo stěžejní zjištění, zda se na prodaném osobním
motorovém vozidle projevila opětovně stejná vada, signalizovaná rozsvícením
kontrolky „CHECK ENGINE“ a provázená zvýšenou spotřebou pohonných hmot, ztrátou
akcelerace vozidla a vyšší produkcí výfukových plynů, která byla v záruční době
již nejméně dvakrát odstraňována (srovnej Zhodnocení Nejvyššího soudu ČSR ze
dne 30. prosince 1982, sp. zn. Cpj 40/1982, publikované ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek). O stejné vadě lze přitom hovořit za situace, kdy se
vada projevuje stejně ve vlastnostech věci. Závěry odvolacího soudu jsou zcela
v souladu s uvedenou judikaturou dovolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy žalobci v tomto stadiu řízení
podle obsahu spisu žádné nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Václav Duda
předseda senátu