33 Cdo 3002/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně STAY ACTIVE INC., se sídlem Capital City, Independence Avenue, P. O. Box 1312, Victoria, Mahé, Republic of Seychelles, identifikační číslo 000093237, zastoupené JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem se sídlem v Praze, Voráčovská 937/14, proti žalovanému P. K., o 17.450,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 103 EC 832/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 5. 3. 2013, č.j. 54 Co 901/2012-77, takto :
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 5. 2012, č.j. 103 EC 832/2011-42 tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 17.450,- Kč s úroky z prodlení (výrok I.), v části, jíž byla zamítnuta žaloba na zaplacení specifikovaných úroků z prodlení z vymezených jistin, rozsudek potvrdil (výrok II.) a dále rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 3.806,- Kč (výrok II. – správně mělo být uvedeno „výrok III.“). Odvolací soud – poté, co se dalších nákladů odvolacího řízení vzdala – přiznal žalobkyni jen částku rovnající se zaplacenému soudnímu poplatku z odvolání (1.000,- Kč), náhradě jízdného a náhradě za ztrátu času. Náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nepřiznal, neboť jejich vynaložení nepovažoval v případě formulářové separátní žaloby podané proti ručiteli za účelně vynaložené.
Výrok rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení napadla žalobkyně dovoláním, jímž namítla nesprávnost právního posouzení účelnosti vynaložených nákladů v kontextu se stanovením výše náhrady nákladů u separátních žalob formulářového typu. Má za to, že soudy posuzují uvedenou otázku nejednotně a že nepřiznání náhrady nákladů řízení účastníku v případě, kdy má ve věci plný úspěch, odporuje zákonu. Zdůraznila, že v posuzované věci jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů změnil tak, že jí přizná požadovanou částku.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 5. 3. 2013, bylo v dovolacím řízení postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej čl. II bod 1 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „o.s.ř.“). Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podáním, které bylo soudu doručeno 29. 8. 2011, se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16.450,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a částky 1.000,- Kč (smluvní pokuta); na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně požadovala kompenzaci zaplaceného soudního poplatku (350,- Kč) a odměny advokáta za právní zastupování (13.044,- Kč).
Dovoláním napadeným výrokem tudíž odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve výši 13.394,- Kč. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Dovolání není podle výše citovaného ustanovení přípustné, protože směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Žalobkyně se mýlí, jestliže má za to, že limit 50.000,- Kč se na tento případ nevztahuje.
Nárok na náhradu nákladů řízení je totiž nárokem procesním a teprve pravomocným rozhodnutím soudu vzniká jednomu z účastníků proti druhému pohledávka. Při rozhodování o nákladech řízení se tak nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy, byť předmětem řízení bylo peněžité plnění ze smlouvy spotřebitelského charakteru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, a ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3143/2013).
Dovolání, jehož přípustnost je vyloučena, Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu