USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně PROFI CREDIT
Czech, a.s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46 (identifikační číslo 618
60 069), zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci
Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému J. B., bytem XY, zastoupenému
Mgr. Lukášem Kuhajdou, advokátem se sídlem v Plzni, U Zvonu 142/11, o 51.366,49
Kč s příslušenstvím a o 20% úroky ročně z 48.958,21 Kč od 24. 11. 2017 do
zaplacení, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 7 C 212/2018, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2020, č.
j. 25 Co 113/2020-205, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení 6.025,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr.
Lukáše Kuhajdy, advokáta.
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 8. 11. 2019, č. j. 7 C 212/2018-161, kterým Okresní soud Plzeň - sever zamítl žalobu o
51.366,49 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 10. 7. 2018 do zaplacení a o úroky ve
výši 20% ročně z částky 48.958,21 Kč od 24. 11. 2017 do zaplacení, „maximálně
však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 122.760 Kč,“ a žalovanému přiznal
náhradu účelně vynaložených nákladů (39.107,20 Kč); současně rozhodl o
povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení
8.421 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že úvěrové
smlouvy jsou neplatné. První – č. 9100951416 – proto, že sjednání úrokové sazby
ve výši 99,24% se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“), druhá –
č. 9102039696 – z toho důvodu, že žalobkyně jako úvěrující nedostatečně
zohlednila schopnost žalovaného úvěr splácet (§ 86, § 87 zákona č. 257/2016, o
spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, § 586 odst. 1 o. z.). Prohlášením započtení pohledávky žalovaného (75.128 Kč) proti pohledávce,
kterou žalobkyně učinila předmětem sporu, se obě v rozsahu, v jakém se vzájemně
kryjí, ruší (§ 1982 odst. 1, 2 o. z.). Dovolání, kterým napadla žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Odvolací soud po skutkové stránce vyšel z toho, že žalobkyně na základě smlouvy
o úvěru č. 9100951416 z 1. 9. 2015 poskytla žalovanému úvěr ve výši 37.000 Kč. Strany sjednaly pevnou výpůjční úrokovou sazbu úvěru (v rozsahu základní
celkové výše spotřebitelského úvěru) 99,24% p.a. Žalovaný vrátil žalobkyni
peněžní prostředky s dohodnutou úrokovou zátěží v celkové výši 112.128 Kč. V
době uzavření smlouvy činila podle statistiky ČNB průměrná úroková sazba úvěrů
se splatností jeden až pět let pro potřebu domácnosti poskytovaných peněžními
ústavy 11,82% ročně. Smlouvou o úvěru č. 9102039696, kterou účastníci uzavřeli
11. 5. 2017, se žalovaný zavázal vrátit v šedesáti měsíčních splátkách po 1.075
Kč při úrokové sazbě 38,22% žalobkyní poskytnutý úvěr ve výši 50.000 Kč. Svou
povinnost splnil pouze v rozsahu 5.149 Kč.
Žalovaný jako obranu proti vymáhané
pohledávce namítl do její výše započtení své pohledávky 75.128 Kč ze smlouvy o
úvěru č. 9100951416 (rozdíl mezi poskytnutou částkou a částkou splacenou). To, zda rozhodnutí odvolacího soudu je či není správné, nelze poměřovat
výhradami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového
stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ věci přezkumu v
dovolacím řízení nepodléhá. Výtkou, že úhrada částky 112.128 Kč podle závazku
žalovaného ze smlouvy o úvěru č. 9100951416 neodpovídá skutečnosti, neuplatnila
dovolatelka dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, nýbrž
zpochybnila správnost skutkového zjištění, z něhož – po zhodnocení listinných
důkazů („Oznámení o ukončení půjčky/úvěru“ z 8. 3. 2016 a dopisu žalobkyně ze
17. 1. 2018) – vyšel odvolací soud. Rovněž kritiku právního posouzení
přiměřenosti sjednaných úroků ve smlouvě o úvěru č. 9100951416 staví žalobkyně
na vlastní verzi skutku. Výpůjční úrokovou sazbu 99,24% p.a. označuje sazbou
„efektivní,“ kterou co do výše ztotožňuje s nominální sazbou 70,95% p.a., a
porovnává ji s jinými než soudy obou stupňů zjištěnými hodnotami průměrných
úrokových sazeb úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v září 2015. Neuvedla-li dovolatelka žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by
zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl
(§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta
druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li
žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat
návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 15. 4. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu