U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně D. P., zastoupené JUDr. Jindřiškou Hillovou, advokátkou se sídlem ve Studénce, nám. Republiky 653, proti žalované I. H., zastoupené JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, o zaplacení 439.474,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 EC 180/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. srpna 2012, č. j. 8 Co 490/2012-167, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.536,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jindřišky Hillové, advokátky se sídlem ve Studénce, nám. Republiky 653.
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2012, č. j. 8 Co 490/2012-167, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 2. 2012, č. j. 14 EC 180/2010-105, ve výroku, jímž byla žalované a J. H., uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 439.474,- Kč s příslušenstvím, potvrzen s tím, že žalovaní nejsou povinni plnit společně a nerozdílně, nýbrž plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat z dovolacích námitek směřujících proti skutkovým závěrům odvolacího soudu ohledně zjištění, kdo a komu peníze půjčoval, tj. mezi kterými subjekty byla smlouva o půjčce uzavřena, neboť vystihují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., který nelze v poměrech přípustnosti dovolání jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. s úspěchem použít; skutkový stav, z něhož soudy obou stupňů při rozhodování vycházely, je pro dovolací soud závazný. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci (aktivní či pasivní věcné legitimace účastníků), děje se tak výhradně zpochybněním skutkových závěrů, kdy dovolatelka - prosazujíc jiný skutkový stav věci, než jaký byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů - dospívá i k odlišným závěrům právním. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. S ohledem na to, že Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., postupoval Nejvyšší soud při určení výše nákladů dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „cit. vyhl.“). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.060,- Kč (§ 7 bod 6. ve spojení s § 8 odst. 1 cit. vyhl.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky), s připočtením částky 2.176,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 19. června 2013
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á předsedkyně senátu