USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně CZ IZOLACE s.r.o., se sídlem Blanická 834/140, Stará Bělá, Ostrava, identifikační číslo osoby 47973391, zastoupené Mgr. Petrem Zemlákem, advokátem se sídlem Jiráskovo náměstí 121/8, Ostrava, proti žalované O2 Czech Republic a.s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Michle, Praha 4, identifikační číslo osoby 60193336, zastoupené JUDr. Petrem Kubíkem, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 113/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2023, č. j. 29 Co 225/2023-227, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Petra Kubíka.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 5. 2023, č. j. 21 C 113/2021-206, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá nahrazení rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu o rozkladu ze dne 18. 11. 2020 č. j. ČTÚ-25843/2019-603 tak, že bude žalované uloženo dodávat žalobkyni služby Euro ISDN 2 pevná linka podle smlouvy ze dne 28. 8. 2001 ve znění pozdějších dodatků a internet IOL Broadband podle smlouvy
ze dne 1. 6. 2003 ve znění pozdějších dodatků, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a o přiznání odměny ustanovenému zástupci žalobkyně.
2. Městský soud v Praze (odvolací soud) v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalovaná navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout.
5. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolatelka s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se týkají posouzení otázky překážky věci pravomocně rozsouzené či otázky tzv. opomenutých důkazů, nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že odvolací soud při posouzení otázky, zda je v dané věci dána překážka věci pravomocně rozsouzené, nepřihlédl k nově tvrzeným okolnostem a důkazům. Přitom přehlíží, že odvolací soud vycházel z toho, že žalobkyně žádnou změnu okolností, pro kterou by nastal důvod o uložení shodné povinnosti rozhodovat znovu, neuvedla. Uvedená námitka je nadto formulována pouze obecným způsobem, aniž by dovolatelka konkrétně uvedla, které nově tvrzené skutečnosti, jež sama považuje za rozhodné, odvolací soud pominul.
8. Dovolací soud shledává rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s nálezem ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 752/18, v němž Ústavní soud vyslovil právní závěr, že porušení práva na soudní a jinou právní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod představuje rozšíření dopadu překážky věci pravomocně rozhodnuté na věci, v nichž dříve došlo k zamítnutí téhož návrhu či žádosti účastníka řízení, což však není tento případ.
9. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 17. 12. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu