33 Cdo 3133/2019-804
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) M. L., bytem XY, a b) R. K., bytem XY, zastoupených JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1041/12, proti žalované L. V., bytem XY, zastoupené Mgr. Zuzanou Stuchlíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Hnězdenská 767/4, o 3.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 119 C 52/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č. j. 21 Co 156/2018-847, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 6. 11. 2017, č. j. 119 C 52/2015-781, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 1. 2019, č. j. 119 C 52/2015-835, zamítl žalobu, jíž se po žalované domáhali žalobce a) zaplacení 1.500.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 30. 4. 2015 do zaplacení a žalobce b) zaplacení 1.500.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 30. 4. 2015 do zaplacení; současně zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 276.159,65 Kč. Rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č. j. 21 Co 156/2018-847, Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobcům zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 49.852 Kč. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že písemná prohlášení, jimiž žalovaná uznala vůči žalobcům dluh, jsou (relativně) neplatná, neboť jednala v omylu vyvolaném lstí (§ 583, § 586, § 587 odst. 1 zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.
z.“). Domněnka, že v rozsahu uznání dluhy v době uznání trvaly, se proto neuplatní (§ 2053 o. z.). Přenechání peněžních prostředků žalované (dlužnici) v průběhu let 2008 až 2013 žalobci neprokázali. Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, které není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst.
3. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalovaná podepsala dne 29. 4. 2014 prohlášení o uznání dluhu vůči každému z žalobců ve výši 1.500.000 Kč, a to z důvodu půjčky na stavbu rodinného domu, a zavázala se peníze vrátit do jednoho roku od uznání. V době jednání procházela obtížným životním obdobím, její soužití s bývalým partnerem (žalobcem b/) bylo velmi vyhrocené, neboť usilovala o svěření dětí do své péče, čehož žalobce b/ využil.
Žalobce a/ ji přesvědčil, že dokáže utlumit konflikty, a ačkoli nevěděla, kolik dostavba domu stála, po dlouhodobém vyhrocování situace uvěřila, že uznání dluhu je pouhou formalitou a že její podpis prohlášení bude znamenat, že žalobce b/ nebude uplatňovat nároky z půjček, které si na dostavbu domu vzal a které již v té době byly splatné. Listiny obsahující prohlášení o uznání dluhu byly předem vyhotoveny nikoliv za účelem utvrzení závazků, ale „za účelem získání další páky na žalovanou“ pro žalobce b/.
Námitky dovolatelů nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud uzavřel, že uznání dluhů jsou neplatná pro jednání žalované v omylu vyvolaném lstí a že žalobci peněžní prostředky žalované nepředali, respektive neprokázali existenci smluv o půjčkách. Žalobci s těmito závěry polemizují pouze v rovině skutkové ve spojení s odlišným názorem na hodnocení provedených důkazů. Namítají-li, že žalovaná neunesla důkazní břemeno v důsledku uznání dluhu a jeho přesunu z věřitele na dlužníka, opomíjí, že tato otázka by byla relevantní pouze za situace, pokud by uznání dluhů byla platná.
Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Předloženou argumentací se tak žalobci domáhají přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
K vadám řízení ve smyslu § 242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není, jsou bezcenné výtky žalobců týkající se neprovedení dalších navrhovaných důkazů. Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2020 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu