33 Cdo 3199/2023-451
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně REGUL THERM, s.r.o., se sídlem Květoslava Mašity 244, Všenory, identifikační číslo osoby 62968831, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Na Strži 2102/61a, Praha, proti žalované UNISTAV a.s., se sídlem Příkop 838/6, Zábrdovice, Brno, identifikační číslo osoby 00531766, zastoupené Mgr. Petrem Vodehnalem, advokátem, se sídlem Bělehradská 572/63, o 193 752 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 133/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 5. 2023, č. j. 8 Cmo 20/2023-396,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 11 083,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Tomáše Sokola.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že jde o doplatek ceny za dílo (tzv. pozastávka), k jehož úhradě mělo podle smlouvy dojít po uplynutí sjednané záruční doby. Žalovaná se bránila tvrzením, že žádný z písemně uzavřených dodatků ke smlouvě o dílo nereflektoval klientskou změnu týkající se bytové jednotky B3/1. Protože dílo nebylo provedeno v souladu s uzavřenou smlouvou, uplatnila vůči žalobkyni právo na smluvní pokutu za nedodržení termínu odstranění vad, kterou proti žalobkyní požadované výplatě zádržného započetla. 2. Krajský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 3. 2022, č. j. 36 Cm 133/2012-347, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 193 752 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % od 6. 9. 2012 do zaplacení a
rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení částky tvořené zálohou zaplacenou na úhradu znalečného.
3. Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
4. Soudy dovodily, že žalobkyně, která se zavázala dílo provést v souladu s projetkovou dokumentací včetně do ní zapracovaných aktualizací vyplývajících z požadavků žalované (tedy včetně změny týkající se bytové jednotky B3/1), dílo provedla řádně a žalovaná je bez výhrad převzala. Bylo-li splněno bez vad, není opodstatněn žalovanou uplatněný nárok na smluvní pokutu za neodstranění vad.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a o. s. ř.) navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované jako zjevně bezdůvodné odmítl či zamítl, neboť napadené rozhodnutí považuje za správné.
7. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda obsahuje obligatorní náležitosti a zda je přípustné.
8. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
11. Dovolání není přípustné.
12. Dovolatelka namítá, že odvolacím soudem byla nesprávně posouzena otázka, zda „obsahuje-li písemně uzavřená smlouva, pro niž není tato forma předepsána zákonem, ujednání, že může být měněna pouze písemnou formou, má nedodržení dohodnuté formy pro její změnu za následek neplatnost dotčeného právního jednání“, neboť podle jí citované judikatury je následkem nedodržení dohodnuté formy pro změnu písemně uzavřené smlouvy relativní neplatnost dotčeného právního jednání, přičemž tvrzení účastníka, že změna smlouvy uzavřena nebyla a k platné změně nemohlo dojít uzavřením ústního dodatku, je třeba považovat za námitku neplatnosti dodatku. Podle dovolatelky odvolací soud učinil nesprávný právní závěr, že změna smlouvy o dílo byla účastnicemi řízení platně uzavřena ústní, resp. konkludentní formou, aniž zohlednil ujednání, podle něhož mohla být smlouva o dílo změněna pouze písemnou dohodou stran uzavřenou formou dodatku a jež je „i v souladu s ujednáním smlouvy upravujícím klientské změny“.
13. Uvedená námitka přípustnost dovolání nezakládá, neboť na otázce týkající se splnění sjednané formy změn smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi není napadené rozhodnutí založeno. Odvolací soud rozhodl poté, co dovodil, že dílo bylo provedeno řádně v souladu s projektovou dokumentací zahrnující též požadavky žalované (tzv. klientské změny), jež neměly na uzavřenou smlouvu (co do rozsahu díla či výše ceny) vliv. Otázkou změny smlouvy se odvolací soud nezabýval. Vyšel ze zjištění, že zhotovitelka, která se ve smlouvě zavázala dílo provést podle projektové dokumentace (zahrnující i dodatečné požadavky žalované), dílo provedla řádně.
14. Přípustnost dovolání nezakládá ani druhá dovolatelkou předestřená otázka, zda „není-li dílo provedeno v souladu se smlouvou, jedná se o vadu díla bez ohledu na to, zda tento nesoulad se smlouvou má vliv na funkčnost dála či nikoliv“, neboť dovolatelka jejím prostřednictvím nezpochybňuje žádný právní závěr, na němž je napadené rozhodnutí založeno, nýbrž oponuje zjištění nalézacích soudů (že dílo bylo provedeno řádně v souladu se smlouvou) tím, že prosazuje, že dílo bylo realizováno v rozporu se smlouvou o dílo. Podle § 560 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen jako „obch. zák.“), dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Zda provedení díla výsledku určenému ve smlouvě odpovídá či neodpovídá, je otázkou skutkového zjištění, které není dovolací soud oprávněn přezkoumávat, neboť skutkový základ sporu dovolacímu přezkumu nepodléhá a přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci bez možnosti zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení.
15. Ve vztahu ke třetí formulované otázce, zda „lze považovat za skrytou vadu díla vadu, kterou nelze zjistit bez rozmontování zhotovené věci“ lze uvést, že na jejím řešení není napadené rozhodnutí založeno; odvolací soud otázku zjevných či skrytých vad neřešil, proto nemůže být v této části dovolání přípustné.
16. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba zdůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu