USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně SATIM CZ s. r. o., se sídlem v Napajedlích, 2. května 1634, identifikační číslo 29199433, zastoupené JUDr. Evou Duškovou, advokátkou se sídlem v Napajedlích, Na Kapli 1622, proti žalované DEVELOP - KM s. r. o., se sídlem v Kroměříži, Velké náměstí 46/37, identifikační číslo 27693376, zastoupené Mgr. Miroslavem Michajlovičem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Masarykovo náměstí 128/3, o 889.667,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 172/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2023, č. j. 28 Co 84/2021-202, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.713,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Evy Duškové, advokátky.
Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 2. 2021, č. j. 5 C 172/2019-149, zastavil řízení co do částky 14.714,- Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 590.000,- Kč od 26. 8. 2017 do 28. 8. 2017 (výrok I.), zároveň uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 889.667,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 5. 2023, č. j. 28 Co 84/2021-202, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a
III. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že účastnice řízení uzavřely smlouvu o dílo podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně dílo provedla, tj. dokončila a umožnila žalované s ním nakládat. Žalovaná dílo protokolárně převzala (protokol o předání a převzetí stavby ze dne 14. 8. 2017). Z protokolu vyplývá, že dílo bylo předáno úplné, bez závad a nedodělků. Provedením díla vzniklo žalobkyni právo na zaplacení ceny, což žalovaná splnila jen zčásti a dosud žalobkyni dluží částku 889.667,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně u jednání dne 14. 10. 2020 uplatnila námitku, že právo (ze zjevných vad díla) nebylo uplatněno včas, nemohl se soud ve smyslu § 2605 odst. 2 o. z. zabývat námitkami žalované ohledně těchto vad díla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jejího přesvědčení závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, „a věc má být právně posouzena jinak.“
Za takové považuje otázky, zda: je vadou díla, pokud jeho část neprovede zhotovitel, nýbrž třetí osoba, jakým způsobem je třeba v té souvislosti hodnotit zhotovení díla a nárok na cenu díla, jsou méněpráce vadou díla a jak lze namítat otázku méněprací v kontextu s předáním díla.
Mimo to dovolatelka namítá, že „skutková zjištění jsou nedostatečná, když soudy řádně neprovedly důkaz stavebním deníkem a předávacím protokolem, což mělo vliv
na právní posouzení otázky popření pravosti a správnosti soukromé listiny (předávacího protokolu) dovolatelkou.“ Žalobkyně navrhla dovolání jako nedůvodné zamítnout. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3540/2015, odmítl). Pro rozhodnutí odvolacího soudu nebyly určující (rozhodující) dovolatelkou formulované otázky; pro jejich řešení nemůže být dovolání přípustné. Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Skutkový stav věci, k němuž dospěl hodnocením provedených důkazů odvolací soud, nelze – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, nebo ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13) – dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v souzené věci nejde. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 3. 2024
JUDr. Václav Duda předseda senátu