33 Cdo 3210/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka v právní věci
žalobkyně W. T., a. s., zastoupené advokátkou, proti žalované H. P., zastoupené
advokátem, o zaplacení částky 20.331,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 10 C 60/2006, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2007, č. j. 28 Co
797/2006-76, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2007, č. j. 28 Co
797/2006-76, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29.
srpna 2006, č. j. 10 C 60/2006-59 zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po
žalované zaplacení částky 20.331,- Kč s 9,5 % úrokem z prodlení od 1. 7. 2005
do 31. 12. 2005, dále od 1. 1. 2006 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši
repo sazby ČNB zvýšené o sedm procentních bodů platné pro první den příslušného
kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá; rovněž rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Podle soudu prvního stupně nebyla cestovní smlouva uzavřena a žalobkyně
se tak nemůže domáhat zaplacení tzv. storno poplatků.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. ledna 2007, č. j. 28 Co 797/2006-76,
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná dne 16. 5. 2005 prostřednictvím
e-mailové adresy zaslala žalobkyni vyplněný formulář označený jako „cestovní
smlouva - závazná přihláška“ k zájezdu na K. od 4. 6. do 15. 6. 2005. Žalobkyně
poté žalované vyfakturovala cenu zájezdu ve výši 25.414,- Kč. Žalovaná od
smlouvy odstoupila nejdříve telefonicky dne 18. 5. 2005 a poté ještě dopisem ze
dne 29. 5. 2005. Na tomto skutkovém základě dospěl k závěru, že předmětná
cestovní smlouva je neplatná, neboť nebyla uzavřena podle § 852b odst. 1
občanského zákona (dále jen „obč. zák.“) v písemné formě (§ 40 odst. 1 obč.
zák.).
V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovozuje z §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká nesprávnost právního
závěru, že cestovní smlouva ze dne 16. 5. 2005 je neplatná z důvodu nedostatku
formy. Není srozuměna se závěrem, že žalovanou internetem zaslaná a jí stejnou
cestou potvrzená cestovní smlouva nesplňuje požadavek písemnosti. Žalovaná
si objednala z nabídky žalobkyně vystavené na jejích internetových stránkách
zájezd a využila k tomu formuláře cestovní smlouvy umístěného tamtéž. Nebylo
pochybností o tom, kdo jsou účastníci smlouvy, ani o tom, že smlouva byla
jejich stranami věrohodně potvrzena. Takto vyplněný formulář odeslala
žalobkyni, která obratem potvrdila jeho přijetí. Soudům obou stupňů vytýká
nepřezkoumatelnost jejich rozsudků v situaci, kdy soud prvního stupně své
rozhodnutí založil na závěru, že cestovní smlouva nevznikla a odvolací soud
naopak na závěru,
že smlouva je pro nedostatek písemné formy neplatná. Nerozumí odkazu odvolacího
soudu na zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, který
se zabývá odlišnou problematikou a neřeší, zda absence elektronického podpisu
na smlouvě uzavřené elektronickými prostředky způsobuje její neplatnost, je-li
zřejmé, kdo smlouvu uzavírá. Zásadní význam proto dovolatelka přisuzuje výkladu
§ 40 odst. 3 poslední věty obč. zák. Jestliže citované ustanovení hovoří
o tom, že je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán
elektronicky podle zvláštních předpisů, potom nejde o povinnost, nýbrž možnost,
a takový právní úkon, není-li podepsán elektronicky (viz zákon č. 227/2000
Sb.), není neplatný. Aby byla zachována písemná forma právního úkonu podle § 40
odst. 4. obč. zák., musí být učiněn elektronickými prostředky, jež umožňují
zachycení jeho obsahu a určení osoby, která právní úkon učinila. Obě tyto
podmínky byly v dané věci splněny; žalovaná netvrdila, že sporný právní úkon
za ni uskutečnila třetí osoba.
Žalovaná navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout a pro případ, že by je
dovolací soud shledal přípustným, jako nedůvodné zamítnout. Ztotožňuje se se
závěrem, že nebyla dodržena forma právního úkonu, a nebyl-li právní úkon
žalovanou podle § 40 odst. 3 obč. zák. podepsán, není důvod se zabývat
dovoláním vymezovanými otázkami.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro řešení otázky
platnosti cestovní smlouvy uzavírané elektronicky, neboť v rozhodovací činnosti
dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena.
Posouzení této otázky ovšem musí předcházet závěr, zda smlouva mezi účastníky
vůbec vznikla, tj. zda se setkaly dva shodné projevy vůle (oferta a její
akceptace); na rozdíl od soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že
smlouva nebyla uzavřena (nevznikla), dovodil odvolací soud z týchž skutkových
zjištění, že smlouva „nebyla uzavřena platně“, neboť nebyla splněna podmínka
písemnosti podle § 852b odst. 1 obč. zák.
Podle § 34 obč. zák. právní úkon je projev vůle směřující ke vzniku změně nebo
zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem
spojují.
Podle § 40 odst. 3 obč. zák. písemný právní úkon je platný, je-li podepsán
jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na
téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen
mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní úkon
učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle
zvláštních předpisů.
Podle § 40 odst. 4 obč. zák. písemná forma je zachována, je-li právní úkon
učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují
zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.
Projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým
osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen “návrh”), jestliže je
dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě
jeho přijetí (§ 43a odst. 1 obč. zák.).
Podle § 46 odst. 1 obč. zák písemnou formu musí mít smlouvy o převodech
nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda
účastníků.
Podle § 46 odst. 2 obč. zák. platí, že (nejde-li o smlouvu o převodu
nemovitostí) pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému
návrhu a k jeho písemnému přijetí.
Typickým jednostranným adresovaným právním úkonem (§ 34 obč. zák.) směřujícím
ke vzniku dvoustranného právního úkonu (smlouvy) je návrh na uzavření smlouvy
(§ 43a odst. 1 obč. zák.). U smlouvy, pro niž zákon předepisuje písemnou formu,
musí mít podle výslovného znění § 46 odst. 2 obč. zák. písemnou formu i oferta.
Podle § 40 odst. 3 obč. zák. je pak písemný právní úkon (tedy i písemný návrh
na uzavření smlouvy) platný jen tehdy, je-li podepsán jednající osobou (tedy
oferentem); podpis přitom může být nahrazen mechanickými prostředky v
případech, kdy je to obvyklé nebo je-li učiněn elektronickými prostředky, může
být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů.
Podle § 852a odst. 2 obč. zák. návrh cestovní smlouvy předkládá zákazníkovi
cestovní kancelář.
Jestliže cestovní smlouva musí být uzavřena písemně (§ 852b odst. 1 obč. zák.),
potom i návrh na její uzavření musí být písemný.
Formulář vystavený na webových stánkách žalobkyně nevyhovuje požadavku
adresnosti návrhu na uzavření smlouvy podle § 43a odst. 1 obč. zák., neboť není
určen (adresován) konkrétní osobě (osobám), a nesplňuje ani požadavek
písemnosti právního úkonu učiněného elektronickými prostředky, jelikož není
opatřen elektronickým podpisem podle zvláštního předpisu (srovnej § 2 písm. a),
§ 3 odst. 1 a 2 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu). Formulář
vyplněný návštěvníkem webových stránek žalobkyně slouží cestovní kanceláři ke
sdělení jeho zájmu o zájezd do konkrétní lokality v blíže určeném období a k
získání jeho osobních údajů, nezbytných k předložení návrhu cestovní smlouvy;
je impulzem k iniciativě cestovní kanceláře předložit adresovaný písemný návrh
smlouvy zákazníkovi. Pouze na základě takového návrhu podepsaného jednající
osobou, popř. návrhu předkládaného prostřednictvím elektronických prostředků,
opatřeného zaručeným elektronickým podpisem [§ 2 písm. b) zákona č. 227/2000
Sb.], který bude stejným způsobem akceptován, může být završen kontraktační
proces – dojde k uzavření smlouvy (ať již platné nebo neplatné pro nedostatek
formy).
Jelikož otázkami, zda žalovanou vyplněný webový formulář lze považovat za návrh
na uzavření cestovní smlouvy (§ 43a odst. 1 obč. zák.) a potvrzení žalobkyně o
jeho přijetí za akceptaci (§ 43c odst . 1 a 2 obč. zák.) a zda došlo k uzavření
smlouvy prostřednictvím elektronických prostředků (§ 40 odst. 4
obč. zák.), se odvolací soud nezabýval, je jeho právní posouzení neúplné a
tudíž nesprávné.
S přihlédnutím k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolatelce se prostřednictvím
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podařilo zpochybnit
správnost napadeného rozhodnutí. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než napadený
rozsudek podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit.
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta prvá a druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2009
JUDr. Václav D u d
a , v. r.
předseda
senátu