33 Cdo 3216/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců
V. B. a A. B., zastoupených Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem v
Jihlavě, Farní 4, proti žalované AXIDA s. r. o. se sídlem v Brně, Panská 391/12
(identifikační číslo 25502034), zastoupené JUDr. Martinou Řezníčkovou, Ph.D.,
advokátkou se sídlem v Brně, Zelný trh 12, o nahrazení projevu (prohlášení)
vůle, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 7 C 35/2005, o
dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2009,
č.j. 13 Co 369/2008-216, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a
nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.960,- Kč do tří dnů od právní
moci rozsudku k rukám Mgr. Jana Valihracha, advokáta.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil ve věci samé
rozsudek Okresního soudu Brno - venkov ze dne 31. 3. 2008, č.j. 7 C
35/2005-174, tak, že žalované uložil povinnost uzavřít s žalobci ve výroku
specifikovanou kupní smlouvu, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou
stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že závazek žalované uzavřít
realizační (kupní) smlouvu, jejímž předmětem je pozemek parc. č. 5807/4 v
katastrálním území S. u B., v důsledku změny poměrů nezanikl (§ 50a odst. 3
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále
jen „obč. zák.“). Průtahy v řízení o povolení vkladu vlastnického práva
žalované k předmětnému pozemku, nezbytnost vybudovat koncová zařízení
inženýrských sítí a možné nebezpečí kontaminace půdy v důsledku nedostatečné
rekultivace skládky nepředstavují takovou změnu v okolnostech, ze kterých
účastníci při vzniku závazku vycházeli, jež by žalované umožňovala smlouvu
neuzavřít. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jímž uplatnila dovolací
důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Prvnímu z nich
odpovídá výtka, že žalobci se žalobou nedomáhali nahrazení projevu vůle, ale
uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, což odporuje ustanovení § 50a odst. 2
obč. zák. V rámci druhého z dovolacích důvodů žalovaná zpochybnila právní závěr
odvolacího soudu, podle něhož závazek ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní
nezanikl. Na základě směnné smlouvy z 11. 6. 2004 se stala vlastnicí pozemku
sice ke dni podání návrhu na vklad práva (11. 6. 2004), ale dozvěděla se o tom
až 15. 9. 2004, kdy jí byl doručen nabývací titul s vyznačeným vkladem práva
(vkladové řízení bylo přerušeno a účastníci byli vyzváni k doplnění návrhů). Po
uzavření smlouvy o budoucí smlouvě musela vybudovat tzv. koncová zařízení na
inženýrských sítích (hlavní uzávěr plynu a vodoměrnou šachtu), která se měla s
pozemkem převádět. Provozovatelé sítí – Jihomoravská plynárenská, a.s., a
Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. – vybudování koncových zařízení kladli jako
podmínku pro vyslovení souhlasu s kolaudací těchto sítí (žalovaná je vybudovala
vlastním nákladem, a proto se stala jejich vlastnicí). „Možné vady předmětného
převáděného pozemku,“ tedy to, že na sousedících pozemcích byla v minulosti
skládka, která byla nedostatečně rekultivována, o čemž se žalovaná dozvěděla až
po uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, způsobuje, že bez upozornění na vady (§
499 obč. zák.) uzavřít kupní smlouvu nelze; technicky totiž není možné zjistit,
zda se i pod předmětným pozemkem nenachází další část skládky. Navrhla, aby
dovolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobci se ve vyjádření ztotožnili s právním posouzením odvolacího
soudu. Dovolání – přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – není
důvodné. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud z úřední povinnosti přihlédne
též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 (tzv.
zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.); jinak je vázán
uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (srov. § 242
odst. 3 o.s.ř.). Řízení před soudy obou stupňů vadami postiženo není, zejména
netrpí vadou, kterou namítla dovolatelka. Žaloba podle § 50a odst. 2 obč. zák. je typově žalobou na splnění povinnosti podle § 80 písm. b/ o.s.ř.; vyhoví-li
soud takové žalobě, tj. uloží-li prohlásit vůli, nahrazuje (pravomocný)
rozsudek toto prohlášení (srov. § 161 odst. 3 o.s.ř.). Soudní praxe je ustálena
v tom, že žalobní návrh musí buď zahrnout obsah budoucí (hlavní) smlouvy, anebo
učinit neoddělitelnou součástí žaloby připojený návrh budoucí (hlavní) smlouvy;
pravomocné rozhodnutí soudu o povinnosti smlouvu uzavřít pak nahrazuje smluvní
prohlášení druhé strany, takže mezi subjekty vznikne realizační smlouva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 6. 1990, sp. zn. 3 Cz 45/90, uveřejněný ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1991 pod č. 53). Platí tedy, že
výrok ukládající povinnost uzavřít smlouvu je výrokem o prohlášení vůle
žalované.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 50a obč. zák. se mohou účastníci písemně zavázat, že
do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích
podstatných náležitostech (odstavec 1). Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření
smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo
nahrazeno soudním rozhodnutím. Právo na náhradu škody tím není dotčeno
(odstavec 2). Tento závazek zaniká, pokud okolnosti, ze kterých účastníci při
vzniku závazku vycházeli, se do té míry změnily, že nelze spravedlivě
požadovat, aby smlouva byla uzavřena (odstavec 3).
Odvolací soud – po opakování důkazu smlouvou o budoucí smlouvě kupní (§
213 odst. 2 o.s.ř.) – převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně.
Vyšel ze zjištění, že žalobci (budoucí kupující) a žalovaná (budoucí
prodávající) se smlouvou o budoucí smlouvě kupní z 14. 4. 2004 zavázali
nejpozději do 30. 6. 2004 uzavřít smlouvu, jíž žalovaná převede na žalobce
pozemek parc. č. 5807/4 o výměře 497 m? v katastrálním území S. u B., obci S.,
„včetně nově vybudovaných přípojek kanalizace, vody, plynu, elektřiny,
veřejného osvětlení a přístupové komunikace.“ Článkem V. se žalovaná (mimo
jiné) zavázala, že „zajistí na své náklady vybudování přípojky vody, plynu
elektřiny, kanalizace a osvětlení na předmětný pozemek a vybudování přístupové
komunikace.“ Žalovaná nabyla vlastnictví k pozemku 11. 6. 2004, kdy nastaly
právní účinky vkladu práva. Po uzavření smlouvy o budoucí smlouvě kupní podle
pokynů provozovatelů inženýrských sítí vybudovala tzv. koncová zařízení (hlavní
uzávěr plynu a vodoměrnou šachtu), bez nichž by nezískala souhlas s jejich
kolaudací. Soudy obou stupňů skutkově uzavřely, že tvrzená vada spočívající v
kontaminaci půdy v důsledku nedostatečné rekultivace skládky se pozemku parc.
č. 5807/4 zapsaného na listu vlastnictví č. 2053 u Katastrálního úřadu pro
Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - venkov, netýkala.
Změna okolností ve smyslu § 50a odst. 3 obč. zák. může způsobit zánik závazku
ze smlouvy o budoucí smlouvě. Citované ustanovení předvídá proměnlivost práv a
povinností vyplývajících ze závazkových vztahů. Výjimečně proto připouští
uplatnění zásady změny poměrů (rebus sic stantibus) a s podstatnou změnou
okolností, ze kterých smluvní strany při vzniku závazku (uzavření smlouvy)
vycházely, jež následně nastala, spojuje zánik závazku k uzavření budoucí
smlouvy, jestliže nelze (objektivně posuzováno) po povinném spravedlivě
požadovat uzavření zamýšlené realizační smlouvy. Přirozeným očekáváním stran
smlouvy o smlouvě budoucí je, že uzavřou do dohodnuté doby smlouvu, na jejichž
podstatných (obligatorních) náležitostech se dohodly. Účelem této přípravné
smlouvy, jež zakládá kontraktační povinnost mezi smluvními stranami, je
uzavření budoucí realizační smlouvy za dříve dohodnutých podmínek, které nelze
jednostranně změnit. Jejím důsledkem je nemožnost znovu otevírat kontraktační
proces, jenž původně vyústil v dohodu o podstatných náležitostech budoucí
smlouvy a v závazku smluvních stran podléhajícímu režimu § 50a odst. 1 obč.
zák. Výjimku z kontraktační povinnosti tvoří jen takové změny poměrů (oproti
původním podmínkám smlouvy o smlouvě budoucí), za nichž by se jevilo
nespravedlivým trvat na splnění povinnosti uzavřít (v dané věci kupní) smlouvu.
S právním posouzením zjištěných změn v okolnostech, za nichž účastníci smlouvu
o budoucí smlouvě kupní uzavírali, jako nezpůsobilých vyvolat důsledky plynoucí
z ustanovení § 50a odst. 3 obč. zák., se dovolací soud v plném rozsahu
ztotožňuje. Smlouva o budoucí smlouvě kupní z 14. 4. 2004 se týkala nemovitosti
(pozemku), kterou teprve žalovaná jako budoucí prodávající po jejím uzavření
nabyla do vlastnictví, což objektivní právo nevylučuje (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1244/99); délka řízení o
povolení vkladu práva a na něj navazujícího stavební řízení nebo řízení o
povolení užívání jde na vrub žalované. Ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní
ostatně nevyplývá – jak správně uzavřel odvolací soud – povinnost žalované před
převodem pozemku vybudovat přípojky včetně koncových zařízení ani závazek
převést pozemek se zkolaudovanými inženýrskými sítěmi. Naprosto nepřípadné je
spojovat zánik závazku uzavřít kupní smlouvu s nedostatečnou rekultivací
sousedních pozemků nebo s technickou nemožností zjistit, zda část skládky
nezasáhla i pozemek, jehož se závazek žalované týkal.
Protože se žalované nepodařilo užitými argumenty správnost rozhodnutí
odvolacího soudu zpochybnit, Nejvyšší soud dovolání zamítl (§ 243b odst. 2,
část věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §
243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci mají právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování
advokátem v dovolacím řízení; výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení
§ 1 odst. 1, § 2, § 7 písm. e/, § 10 odst. 3, § 18 odst. 1, věty první, a § 19a
vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 5.200,-
Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za dva úkony právní služby
(vyjádření k dovolání) ve výši 600,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996
Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši
1.160,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou
žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 30. ledna 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu