USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Vogl & Partners s. r. o., advokátní kancelář, se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9 (identifikační číslo 016 50 670), zastoupené JUDr. Danou Chalupovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Pod Bruskou 136/6, proti žalovaným 1) Ponte Carlo Capital, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1652/36 (identifikační číslo 290 41 325), 2) Giuseppe Mancovi, bytem Via Canova 2, Agrate Brianza, Miláno, Italská republika, 3) Pierguido Piazzini Albanimu, bytem v Praze 7, Ovenecká 32/315, 4) Jiřímu Vybíralovi, bytem v Býkovicích 82, zastoupeným Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o 1.037.742,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 93/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2023, č. j. 12 Co 9/2023-166, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.868 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta. III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.708 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit třetímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.740 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta. V. Žalobkyně je povinna zaplatit čtvrtému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.804 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12. 9. 2022, č. j. 12 C 93/2020-98, uložil, aby žalobkyni zaplatili první žalovaná 457.476,80 Kč, druhý žalovaný 384.063,70 Kč, třetí žalovaný 392.427,20 Kč a čtvrtý žalovaný 432.076,50 Kč, každý s 10 % úroky z prodlení od 23. 4. 2020 do zaplacení, co do 342.091,20 Kč, 287.026,30 Kč, 293.838,80 Kč a 323.041,50 Kč s příslušenstvím žalobu proti žalovaným zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 12 Co 9/2023-166, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v části, jíž bylo žalobě vyhověno, a ve výrocích, jimiž byla žaloba proti první žalované co do 284.906,60 Kč s příslušenstvím, proti druhému žalovanému co do 239.018,34 Kč s příslušenstvím, proti třetímu žalovanému co do 244.785,40 Kč s příslušenstvím a proti čtvrtému žalovanému co do 269.031,94 Kč s příslušenstvím, zamítnuta, změnil ho tak, že uložil, aby žalobkyni zaplatili první žalovaná 57.184,60 Kč, druhý žalovaný 48.007,96 Kč, třetí žalovaný 49.053,40 Kč a čtvrtý žalovaný 54.009,56 Kč, každý s 10 % úroky z prodlení od 23.
4. 2020 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že účastníci uzavřeli nepojmenovanou smlouvu (§ 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovaným právní služby v souvislosti s prodejem podílů ve společnosti Ovenecká, spol. s r. o., a závazek žalovaných zaplatit žalobkyni odměnu, jejíž výše nebyla sjednána. Nárok na mimosmluvní odměnu za „revizi“ smluv a notářského zápisu žalobkyně nemá, protože nejde o úkony, na které se analogicky (§ 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif) vztahuje § 11 odst. 1 písm. m/ advokátního tarifu.
Odměna náleží za konečný návrh smlouvy, nikoliv za postup směřující k finálnímu návrhu, i když „se při revizi smluv leckdy může jednat o časově i odborně náročné úkony“. Rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil výroky zamítající žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí zaplatili první žalovaná 284.906,60 Kč, druhý žalovaný 239.018,34 Kč, třetí žalovaný 244.785,40 Kč a čtvrtý žalovaný 269.031,94 Kč (každý s příslušenstvím), napadla žalobkyně dovoláním. Podle dovolatelky odvolací soud nezohlednil, že v případě „revize“ smluv prostřednictvím e-mailové komunikace „dochází v rámci jednání s protistranou k procesu vyjednávání o obsahu a vytvoření finálního znění listiny o právním jednání …, resp. každá významná revize směřující druhé smluvní straně s významně pozměněnými obsahovými náležitostmi je svou povahou novým návrhem na uzavření smlouvy, tj. de facto sepisem listiny o právním jednání … vztahujícím se k procesu uzavření smlouvy a výkladu nabídky, její akceptace a odmítnutí“.
Navrhla, aby dovolací soud v napadeném rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnili a navrhli, aby dovolací soud dovolání, které mají za nepřípustné, odmítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Po opakování a doplnění dokazování e-mailovou komunikací vedenou za klienty žalobkyní vyšel odvolací soud z toho, že společníky společnosti Ovenecká, spol. s r. o., byli první žalovaná (podílem 25 %), druhý žalovaný (podílem 18 %), třetí žalovaný (podílem 21 %) a čtvrtý žalovaný (podílem 36 %).
Na základě smluv o převodu podílů (a postoupení pohledávek) uzavřených 26. 4. 2019 převedli žalovaní své podíly společnosti MATRIX Property s. r. o. (od 1. 10. 2019 OVENIA Park Line s. r. o., identifikační číslo 073 83 177). Žalobkyně poskytla žalovaným ve věci prodeje podílů právní služby – mimo jiné – za „revize“ smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o převodu podílů (a o postoupení pohledávek) z 28. 3. 2019, smlouvy o postoupení práv a povinností, smluv o úschově peněžních prostředků z 25. 4. 2019 a smluv o převodu podílu (a o postoupení pohledávky) z 26.
4. 2019, všech sepsaných JUDr. Marinou Machytkovou, advokátkou (zmocněnkyní nabyvatele obchodních podílů), a „revizi“ notářského zápisu vyhotoveného Mgr. Evou Svobodovou, notářkou, který byl pořízen před uzavřením smluv o převodu podílu (a o postoupení pohledávky) z 26. 4. 2019. Za uvedené úkony požadovala – s odkazem na § 11 odst. 1 písm. m/, ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu – mimosmluvní odměny, přestože šlo ponejvíce pouze o formální úpravy textů, opravy faktických údajů, nikoli o zásadní zásahy do obsahu (znění) smluv.
Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu – podpořeným odkazem na Komentář, Wolters Kluwer: Vyhláška o advokátním tarifu –, podle něhož v projednávaném případě nelze „revizi“ smluv a notářského zápisu podřadit pod úkon právní služby „sepsání listiny o právním jednání“, jemuž by měl být svou povahou a účelem nejbližší (§ 11 odst. 1 písm. m/, § 11 odst. 3 advokátního tarifu). Je tomu tak proto, že otázku, kterou měla za dosud dovolacím soudem neřešenou, žalobkyně založila na vlastní skutkové verzi průběhu kontraktačního procesu.
Oproti odvolacímu soudu, který vyšel z toho, že smlouvy sepsala advokátka nabyvatele podílů a notářský zápis notářka, že „revize“ spočívaly ve formální úpravě textů a že do obsahu listin zásadním způsobem nezasahovaly, dovolatelka prosazuje, že obsah smluv s protistranou elektronickou cestou sama vyjednávala. Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o.
s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Předloženou argumentací se tak žalobkyně domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem. Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní- li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 3. 2024
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu