USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) A. V., bytem XY, a b) E. V., bytem tamtéž, zastoupených JUDr. Janem Kňourkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Kovanecká 2390/3, proti žalované GP Legerova 43 s. r. o., se sídlem v Praze 2, Tyršova 1832/7 (identifikační číslo 069 55 444), zastoupené Mgr. Pavlem Kropáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 667/78, o 9.132.277 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 159/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j. 18 Co 45/2022-1079, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 54.644 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jana Kňourka, advokáta.
Rozsudkem ze dne 26. 7. 2021, č. j. 10 C 159/2020-1029, Obvodní soud pro Prahu 2 – mimo jiné – uložil žalované zaplatit žalobcům 9.132.277 Kč s 8,25 % úroky z prodlení od 30. 9. 2020 do zaplacení a na nákladech řízení 825.864,49 Kč, vše „společně a nerozdílně“. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 18 Co 45/2022-1079, rozhodnutí soudu prvního stupně po zpřesňujícím vyjádření postavení žalobců (manželů) jako společně a nerozdílně oprávněných potvrdil a žalované uložil zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení 109.161,20 Kč. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že práva a povinnosti stran smluv o budoucích smlouvách kupních zanikly uplynutím doby, na kterou byly omezeny, tj. 31.
7. 2020 (§ 603, 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Žalovaná se v takovém případě zavázala vrátit žalobcům do patnácti dnů od zániku smluv, tj. do 15. 8. 2020, jimi uhrazené finanční prostředky. K uzavření kupních smluv vyzvala žalovaná po uplynutí lhůty, v níž měli žalobci smlouvy uzavřít, tj. po zániku vzájemných závazků smluvních stran (článek VII/9). Jednání po zániku právních vztahů ze smluv o budoucích smlouvách kupních nevedla ke změně lhůt spojených s povinností budoucích kupujících uzavřít kupní smlouvy (§ 1901, § 1785 o.
z.) nebo ke „zhojení vady spočívající v již nastalém zániku práv a povinností“ (§ 553 odst. 2 o. z.). V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná označila otázky procesního práva, které – podle jejího názoru – soud prvního stupně vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, popř. které dosud nebyly řešeny („pojetí zásady projednací, jakožto primární zásady občanského soudního řízení, dle které je předmětem rozhodování soudu v konkrétním řízení pouze to, co předmětem řízení učiní sami jeho účastníci, přičemž soud projednává pouze ta skutková tvrzení, která účastníci sami učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit“ a „přípustnost nadměrného hmotněprávního poučení účastníka v civilním soudním řízení, překročení poučovací povinnosti soudu“).
Dále zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, podle něhož „podmínkou platnosti konkludentního ujednání o prodloužení platnosti smluv o smlouvě budoucí je i změna všech ustanovení o vzájemných nárocích na vypořádání právních vztahů mezi účastníky po původním termínu platnosti smluv“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobci se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnili a navrhli odmítnutí dovolání. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalobci (budoucí kupující) a žalovaná (budoucí prodávající) uzavřeli 21.
6. 2018 osm rezervačních smluv a následně 31. 7. 2018 osm smluv o budoucích smlouvách kupních, jejichž předmětem bylo osm bytových jednotek v budově č. p. XY, která je součástí pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, obci XY. Obsah písemných smluv – vyjma specifikace budoucího předmětu koupě (bytových jednotek s příslušenstvím) – byl ve všech případech identický. Žalovaná se zavázala „dokončit přestavbu/rekonstrukci budovy včetně všech jednotek nejpozději ke dni 30. 11. 2019. Uvedený termín může být prodloužen o dobu trvání překážky na straně budoucího prodávajícího, jež nastala nezávisle na jeho vůli (např. vyšší moc, prodlení budoucího kupujícího se sdělením požadavků na provedení prostoru apod.)“ (článek V/1).
V článku V/2 účastníci sjednali, že nejpozději „do 30 dnů po faktickém dokončení prostoru a přestavby/rekonstrukce budovy, před vložením prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí, oznámí budoucí prodávající budoucímu kupujícímu, že prostor je připraven ke kontrole … a vyjádření se k technickému stavu prostoru a vyzve jej k účasti na tomto řízení (dále jen předpřejímka). O výsledku kontroly sepíší smluvní strany protokol. V případě, že se budoucí kupující nedostaví k tomuto předpřejímkovému řízení, má se za to, že toto řízení proběhlo a prostor je bez vad a nedodělků, aniž by musel být protokol podepsán oběma smluvními stranami, a je tak splněna jedna z podmínek k uzavření kupní smlouvy“.
Podle článku VII/9 „… nedojde-li ve lhůtě 24 měsíců ode dne uzavření této smlouvy k uzavření kupní smlouvy, vzájemné závazky účastníků z této smlouvy zanikají, vyjma případného nároku na smluvní pokuty a ujednání, z jejichž povahy to vyplývá, přičemž je budoucí prodávající povinen vrátit budoucímu kupujícímu (případně financují bance) již uhrazené částky v souladu s touto smlouvou ve lhůtě 15 dnů po uplynutí výše uvedené lhůty, to ale s přihlédnutím k předchozímu odst. 8 tohoto článku, tj. možnosti započtení, a čl.
VI odst. 10 této smlouvy“. Žalobci uhradili žalované na základě rezervačních smluv a smluv o smlouvách budoucích celkem 9.132.277 Kč.
Přestavbu/rekonstrukci budovy (bytových jednotek) žalovaná dokončila 27. 5. 2020 a 25. 6. 2020 vyzvala žalobce k přejímce jednotek. Žalobci se převzetí bytových jednotek neúčastnili, proto nastala fikce předání jednotek bez vad a nedodělků. Smluvní strany se – výslovně ani konkludentně – nedohodly na prodloužení doby trvání účinků (platnosti) smluv o smlouvách budoucích sjednané v článku VII/9, takže platnost smluv o smlouvách budoucích skončila 31. 7. 2020, čehož si strany byly vědomy. Výtky směřující proti procesnímu postupu soudu prvního stupně (zásahy do objasňování skutkového stavu v rozporu se zásadou projednací, „nadměrné“ hmotněprávní poučení žalobců) přípustnost dovolání nezakládají, neboť dovoláním lze napadnout pouze pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 236 o.
s. ř.). Námitka, že se odvolací soud uvedenými procesními výtkami nezabýval, nevymezuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř., protože v souvislosti s ní žalovaná dovolacímu soudu nepředložila žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. K takové vadě – pokud by jí řízení bylo skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná- li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.
s. ř.); protože tento předpoklad v dané věci splněn není, dovolací soud se touto argumentací nezabýval. Zjištění odvolacího soudu, že se účastníci po zániku právních vztahů ze smluv o budoucích smlouvách kupních nedohodli na žádné změně těchto smluv, znamená, že řešení otázky zda „podmínkou platnosti konkludentního ujednání o prodloužení platnosti smluv o smlouvě budoucí je i změna všech ustanovení o vzájemných nárocích na vypořádání právních vztahů mezi účastníky po původním termínu platnosti smluv“, je obsoletní (rozhodnutí odvolacího soudu na jejím řešení nespočívá).
Tvrdí-li žalovaná, že žalobci měli vůli prodloužit platnost smluv, vyjádřila nesouhlas se skutkovými závěry soudů; vlastním hodnocením provedených
důkazů a předložením vlastní verze skutkového stavu však dovolatelka nenapadla
právní posouzení věci odvolacím soudem.
Neuvedla-li žalovaná žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně co jí ukládá pravomocné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 4. 2023
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu