USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců
JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) A. V., bytem XY, a
b) E. V., bytem tamtéž, zastoupených JUDr. Janem Kňourkem, advokátem se sídlem
v Praze 9, Kovanecká 2390/3, proti žalované GP Legerova 43 s. r. o., se sídlem
v Praze 2, Tyršova 1832/7 (identifikační číslo 069 55 444), zastoupené Mgr.
Pavlem Kropáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 667/78, o 9.132.277
Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C
159/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.
5. 2022, č. j. 18 Co 45/2022-1079, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího
řízení 54.644 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jana Kňourka,
advokáta.
Rozsudkem ze dne 26. 7. 2021, č. j. 10 C 159/2020-1029, Obvodní soud pro Prahu
2 – mimo jiné – uložil žalované zaplatit žalobcům 9.132.277 Kč s 8,25 % úroky z
prodlení od 30. 9. 2020 do zaplacení a na nákladech řízení 825.864,49 Kč, vše
„společně a nerozdílně“. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 18 Co 45/2022-1079,
rozhodnutí soudu prvního stupně po zpřesňujícím vyjádření postavení žalobců
(manželů) jako společně a nerozdílně oprávněných potvrdil a žalované uložil
zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení 109.161,20 Kč. Odvolací
soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že práva a povinnosti stran
smluv o budoucích smlouvách kupních zanikly uplynutím doby, na kterou byly
omezeny, tj. 31. 7. 2020 (§ 603, 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Žalovaná se v
takovém případě zavázala vrátit žalobcům do patnácti dnů od zániku smluv, tj. do 15. 8. 2020, jimi uhrazené finanční prostředky. K uzavření kupních smluv
vyzvala žalovaná po uplynutí lhůty, v níž měli žalobci smlouvy uzavřít, tj. po
zániku vzájemných závazků smluvních stran (článek VII/9). Jednání po zániku
právních vztahů ze smluv o budoucích smlouvách kupních nevedla ke změně lhůt
spojených s povinností budoucích kupujících uzavřít kupní smlouvy (§ 1901, §
1785 o. z.) nebo ke „zhojení vady spočívající v již nastalém zániku práv a
povinností“ (§ 553 odst. 2 o. z.). V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná označila otázky
procesního práva, které – podle jejího názoru – soud prvního stupně vyřešil v
rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, popř. které dosud
nebyly řešeny („pojetí zásady projednací, jakožto primární zásady občanského
soudního řízení, dle které je předmětem rozhodování soudu v konkrétním řízení
pouze to, co předmětem řízení učiní sami jeho účastníci, přičemž soud
projednává pouze ta skutková tvrzení, která účastníci sami učinili, a takto
vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit“ a
„přípustnost nadměrného hmotněprávního poučení účastníka v civilním soudním
řízení, překročení poučovací povinnosti soudu“). Dále zpochybnila správnost
závěru odvolacího soudu, podle něhož „podmínkou platnosti konkludentního
ujednání o prodloužení platnosti smluv o smlouvě budoucí je i změna všech
ustanovení o vzájemných nárocích na vypořádání právních vztahů mezi účastníky
po původním termínu platnosti smluv“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil
rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobci se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnili a navrhli odmítnutí
dovolání. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu
nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který
po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalobci (budoucí kupující) a žalovaná (budoucí prodávající) uzavřeli 21. 6. 2018 osm rezervačních smluv a následně 31. 7. 2018 osm smluv o budoucích
smlouvách kupních, jejichž předmětem bylo osm bytových jednotek v budově č. p. XY, která je součástí pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, obci XY. Obsah písemných smluv – vyjma specifikace budoucího předmětu koupě (bytových
jednotek s příslušenstvím) – byl ve všech případech identický. Žalovaná se
zavázala „dokončit přestavbu/rekonstrukci budovy včetně všech jednotek
nejpozději ke dni 30. 11. 2019. Uvedený termín může být prodloužen o dobu
trvání překážky na straně budoucího prodávajícího, jež nastala nezávisle na
jeho vůli (např. vyšší moc, prodlení budoucího kupujícího se sdělením požadavků
na provedení prostoru apod.)“ (článek V/1). V článku V/2 účastníci sjednali, že
nejpozději „do 30 dnů po faktickém dokončení prostoru a přestavby/rekonstrukce
budovy, před vložením prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí, oznámí
budoucí prodávající budoucímu kupujícímu, že prostor je připraven ke kontrole …
a vyjádření se k technickému stavu prostoru a vyzve jej k účasti na tomto
řízení (dále jen předpřejímka). O výsledku kontroly sepíší smluvní strany
protokol. V případě, že se budoucí kupující nedostaví k tomuto předpřejímkovému
řízení, má se za to, že toto řízení proběhlo a prostor je bez vad a nedodělků,
aniž by musel být protokol podepsán oběma smluvními stranami, a je tak splněna
jedna z podmínek k uzavření kupní smlouvy“. Podle článku VII/9 „… nedojde-li ve
lhůtě 24 měsíců ode dne uzavření této smlouvy k uzavření kupní smlouvy,
vzájemné závazky účastníků z této smlouvy zanikají, vyjma případného nároku na
smluvní pokuty a ujednání, z jejichž povahy to vyplývá, přičemž je budoucí
prodávající povinen vrátit budoucímu kupujícímu (případně financují bance) již
uhrazené částky v souladu s touto smlouvou ve lhůtě 15 dnů po uplynutí výše
uvedené lhůty, to ale s přihlédnutím k předchozímu odst. 8 tohoto článku, tj. možnosti započtení, a čl. VI odst. 10 této smlouvy“. Žalobci uhradili žalované
na základě rezervačních smluv a smluv o smlouvách budoucích celkem 9.132.277
Kč.
Přestavbu/rekonstrukci budovy (bytových jednotek) žalovaná dokončila 27. 5. 2020 a 25. 6. 2020 vyzvala žalobce k přejímce jednotek. Žalobci se převzetí
bytových jednotek neúčastnili, proto nastala fikce předání jednotek bez vad a
nedodělků. Smluvní strany se – výslovně ani konkludentně – nedohodly na
prodloužení doby trvání účinků (platnosti) smluv o smlouvách budoucích sjednané
v článku VII/9, takže platnost smluv o smlouvách budoucích skončila 31. 7. 2020, čehož si strany byly vědomy. Výtky směřující proti procesnímu postupu soudu prvního stupně (zásahy do
objasňování skutkového stavu v rozporu se zásadou projednací, „nadměrné“
hmotněprávní poučení žalobců) přípustnost dovolání nezakládají, neboť dovoláním
lze napadnout pouze pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 236 o. s. ř.). Námitka, že se odvolací soud uvedenými procesními výtkami nezabýval,
nevymezuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř., protože v
souvislosti s ní žalovaná dovolacímu soudu nepředložila žádnou otázku hmotného
nebo procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by
splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. K takové vadě – pokud by jí
řízení bylo skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-
li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); protože tento
předpoklad v dané věci splněn není, dovolací soud se touto argumentací
nezabýval. Zjištění odvolacího soudu, že se účastníci po zániku právních vztahů ze smluv o
budoucích smlouvách kupních nedohodli na žádné změně těchto smluv, znamená, že
řešení otázky zda „podmínkou platnosti konkludentního ujednání o prodloužení
platnosti smluv o smlouvě budoucí je i změna všech ustanovení o vzájemných
nárocích na vypořádání právních vztahů mezi účastníky po původním termínu
platnosti smluv“, je obsoletní (rozhodnutí odvolacího soudu na jejím řešení
nespočívá). Tvrdí-li žalovaná, že žalobci měli vůli prodloužit platnost smluv,
vyjádřila nesouhlas se skutkovými závěry soudů; vlastním hodnocením provedených
důkazů a předložením vlastní verze skutkového stavu však dovolatelka nenapadla
právní posouzení věci odvolacím soudem.
Neuvedla-li žalovaná žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by
zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je
odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně co jí ukládá pravomocné rozhodnutí, mohou
žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 4. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu