33 Cdo 3236/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. J.
D., zastoupeného JUDr. Petrem Doušou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi,
Laurinova 1049, proti žalovanému E. P., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Novákem,
Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, o 70.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 3 C 167/2002,
o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11.
2007, č.j. 24 Co 468/2007-174, takto :
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2007, č.j. 24 Co 468/2007-174,
se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 11. 5. 2007, č.j. 3
C 167/2002-140, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení
70.000,- Kč s 5,5 % úroky z prodlení od 9. 6. 2002 do zaplacení, a rozhodl o
nákladech řízení účastníků a státu. Uzavřel, že pohledávka ze smlouvy o půjčce
je promlčena, neboť promlčecí doba začala běžet 11. 8. 2001, tedy v den, kdy
žalobce mohl žalovaného o splnění dluhu nejdříve požádat (§ 101, § 563 zákona
č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen
„obč. zák.“). I když řízení bylo zahájeno 23. 8. 2002, rozhodující je podání z
29. 3. 2006, jímž žalobce změnil žalobu (a soud prvního stupně změnu
připustil), takže promlčecí doba marně uplynula 11. 8. 2004.
Rozsudkem ze dne 15. 11. 2007, č.j. 24 Co 468/2007-174, Krajský
soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že
žalovanému uložil do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 70.000,-
Kč s 5,5 % úroky z prodlení od 9. 6. 2002 do zaplacení, a rozhodl o nákladech
řízení před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu. Podle odvolacího
soudu účastníci dohodou z 9. 5. 2002 změnili právní vztah z půjčky tak, že se
žalovaný zavázal dluh vrátit „do 30 dnů ode dne podpisu této smlouvy,“ takže
splatnost dluhu nastala 9. 6. 2002. Protože podání z 29. 3. 2006 změnou žaloby
nebylo (žalobce jím totiž jen doplnil skutečnosti, na kterých od počátku svůj
nárok zakládal), pohledávka není promlčena.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Smlouvu
o půjčce, kterou účastníci uzavřeli v písemné formě 9. 5. 2002, považuje za
neplatný právní úkon, protože na jejím základě nebyly poskytnuty peněžní
prostředky. Smlouva nemůže mít žádné právní následky, tedy ani ty, které
dovodil odvolací soud, tj. změnu obsahu již existujícího právního vztahu půjčky
ve splatnosti dluhu. Odvolací soud – podle dovolatele – nesprávně posoudil
otázku promlčení uplatněného práva. Žalobce poskytl žalovanému půjčku (70.000,-
Kč) po ústní domluvě již 10. 8. 2001, aniž by sjednali lhůtu, v níž se žalovaný
zavázal peníze vrátit. Dluh se proto stal splatným na výzvu žalobce, který své
právo uplatnil nikoliv žalobou z 20. 8. 2002, nýbrž podáním z 29. 3. 2006,
kterým změnil žalobu ve vymezení skutkového základu; zatímco v žalobě tvrdil,
že půjčka byla poskytnuta na základě písemné smlouvy, v podání z 29. 3. 2006
uvedl, že peníze předal žalovanému po ústní domluvě 10. 8. 2001. Okolnost, že
půjčená částka byla užita pro akontaci leasingu osobního automobilu, není
styčným bodem pro závěr, že jde – skutkově – o tentýž nárok. Počala-li
promlčecí doba běžet v den následující po poskytnutí peněz, tj. 11. 8. 2001
(případně 13. 8. 2001), uplynula marně 11. 8. 2004 (případně 14. 8. 2004).
Rozhodnutí odvolacího soudu žalovaný označil za překvapivé, a to proto, že
neměl možnost účinně se bránit výkladu smlouvy z 9. 5. 2002 jako písemné dohody
podle § 516 obč. zák. a „procesní dezinterpretaci změny žaloby připuštěné
usnesením podle § 95 o.s.ř.“ Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí
zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího
soudu a navrhl dovolání – jako zjevně bezdůvodné – odmítnout.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.,
dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání – přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – je důvodné.
Přestože žalovaný v dovolání ohlašuje uplatnění všech v úvahu připadajících
dovolacích důvodů, je jeho argumentace podřaditelná toliko důvodům uvedeným v §
241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., kterým lze namítat, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci, a v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jímž lze
vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Skutkové závěry, k nimž soud prvního stupně dospěl
provedeným dokazováním a které odvolací soud převzal, žalovaný prostřednictvím
důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. nezpochybnil. Jde o zjištění, že žalobce na
základě bezformální smlouvy z 10. 8. 2001 půjčil žalovanému částku 70.000,- Kč,
aniž si sjednali lhůtu pro vrácení dluhu, a že peněžní prostředky (předané
nejdříve v USD a následně 13. 8. 2001 vyměněné za české koruny) byly použity na
akontaci při uzavření leasingové smlouvy v prodejně C. MB, s. r. o., v M. B.
Pro vyřešení otázky promlčení je určující posouzení, zda žalobce uplatnil právo
již žalobou z 20. 8. 2002, která došla soudu prvního stupně 23. 8. 2002, nebo
až podáním z 29. 3. 2006, které soud prvního stupně (na rozdíl od odvolacího
soudu) kvalifikoval jako změnu žaloby a usnesením z 20. 2. 2007, č.j. 3 C
167/2002-118, ji připustil (§ 95 odst. 1 o.s.ř.).
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 79 odst. 1, věty druhé, o.s.ř. musí žaloba kromě obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat – mimo jiné – vylíčení rozhodujících
skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí být z ní
patrno, čeho se žalobce domáhá. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, ukládá
ustanovení § 101 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. účastníkům povinnost tvrdit všechny
pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná
tvrzení žaloba nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
Podle ustanovení § 95 odst. 1, věty první, o.s.ř. může žalobce za řízení se
souhlasem soudu měnit žalobu.
Změna žaloby je projevem dispoziční zásady, podle které je žalobce ve sporném
řízení oprávněn svými úkony určit předmět řízení. O změnu žaloby jde nejen
tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě nebo požaduje-li
na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě,
ale i v případě, že požaduje sice stále stejné plnění, ale na základě jiného
skutkového stavu, než ho vylíčil v původní žalobě, a to buď zcela nového, nebo
doplněného o další rozhodující skutečnosti. Hmotněprávní účinky změněné žaloby
– nově uplatněného práva nebo nově uplatněné části práva – nastávají dnem, kdy
soudu došlo písemné podání obsahující změnu žaloby, popřípadě dnem, kdy žalobce
učinil toto podání ústně do protokolu; tímto dnem se proto staví běh
promlčecích a prekluzívních lhůt ohledně takto uplatněných práv.
Žalobce (věřitel), který se domáhá po žalovaném (dlužníku) vrácení půjčených
peněz, musí z hlediska ustanovení § 657 obč. zák. tvrdit, že s dlužníkem
uzavřel v určité době smlouvu o půjčce, že peníze dlužníku skutečně přenechal,
jakým způsobem mu je předal (v hotovosti, převodem na dlužníkův účet nebo jinou
formou) a zda, případně jak byla dohodnuta doba splnění dluhu. Tato tvrzení
představují rozhodující skutečnosti identifikující ve smyslu § 79 odst. 1
o.s.ř. žalobou uplatněný nárok. Uvedené skutečnosti mohou být tvrzeny v žalobě
i odkazem na připojené listiny.
Se závěrem odvolacího soudu, že podáním z 29. 3. 2006 žalobu co do skutkového
základu žalobce nezměnil, se nelze ztotožnit.
V projednávané věci se žalobce žalobou z 20. 8. 2002 po žalovaném domáhal
zaplacení 70.000,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení). Uvedené plnění
požadoval jako dluh ze smlouvy o půjčce z 9. 5. 2002, jíž se žalovaný zavázal
peníze vrátit do třiceti dnů od podpisu smlouvy. K žalobě připojil dvě listiny
(smlouvu o půjčce z 9. 5. 2002 a dopis z 23. 7. 2002, kterým zmocněnec žalobce
vyzval žalovaného k vrácení peněz); obsah těchto listin je co do skutkových
tvrzení shodný s vylíčením skutku v žalobě. V dalším průběhu řízení (po zrušení
v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně usnesením odvolacího soudu z 29.
12. 2005, č.j. 21 Co 513, 514/2005-103) žalobce k výzvě soudu prvního stupně
podáním z 29. 3. 2006 tvrdil, že smlouvu o půjčce účastníci uzavřeli ústní
formou 10. 8. 2001, aniž si sjednali lhůtu pro vrácení dluhu, a že peníze
žalovaný použil na akontaci leasingu u firmy C. MB s. r. o. v M. B. Smlouvu
datovanou 9. 5. 2002, jíž se žalovaný zavázal dluh splatit do třiceti dnů od
podpisu listiny, sepsal L. Ch. proto, že do té doby neexistovalo žádné písemné
potvrzení o předání peněz.
Z uvedeného vyplývá, že podání z 29. 3. 2006, jímž žalobce jinak vymezil
skutkový základ věci, je podle obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) změnou žaloby;
totéž plnění žalobce požadoval na základě skutkového stavu vylíčeného jinak než
v žalobě.
Jestliže podání z 29. 3. 2006 změnou žaloby bylo (a usnesením soudu prvního
stupně byla změna připuštěna), je lhostejné, zda promlčecí doba začala běžet
11. 8. 2001 (podle soudu prvního stupně) nebo 9. 6. 2002 (podle odvolacího
soudu, který smlouvu z 9. 5. 2002 posoudil jako kumulativní novaci co do
sjednání splatnosti dluhu); v obou případech platí, že žalobce právo vykonal po
uplynutím promlčecí doby (podání, kterým změnil žalobu, došlo soudu prvního
stupně 30. 3. 2006).
Jelikož dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. uplatnil dovolatel
po právu, Nejvyšší soud – aniž se zabýval tvrzenou vadou řízení – napadené
rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst.
2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst.
1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale
znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1,
věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu