33 Cdo 3254/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců
a) Mgr. P. D. a b) L. D., zastoupených Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou se
sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, proti žalovaným 1) R. M., a 2) H. M.,
zastoupeným JUDr. Ing. Zlatuší Němečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4,
Brandlova 1558/5, o 180.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 350/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, č.j. 19 Co 119/2011-233, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí, kterým městský soud změnil
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 7. 2010, č.j. 9 C 350/2006-125,
tak, že žalovaným uložil zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 180.000,- Kč
se specifikovanými úroky z prodlení a na nákladech řízení před soudy obou
stupňů 175.124,30 Kč, není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona
č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“),
přípustné. Zpochybněnou otázku procesního práva – „vázanost“ tím, jak v jiném
řízení mezi týmiž účastníky soud v důvodech svého rozhodnutí posoudil
předběžnou otázku (platnost smlouvy o budoucí smlouvě kupní) – odvolací soud
vyřešil v souladu s konstantní judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek ze
dne 26. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3298/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 50/2012, rozsudek ze dne 30. září 2009, sp. zn.
29 Cdo 726/2009, rozsudek ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 26 Cdo 669/2014).
Závěr o platnosti smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové
jednotky z 15. 12. 2005 – včetně ujednání o smluvní pokutě – žalovaní napadli
na podkladě jiného skutkového stavu, než ke kterému dospěl po provedeném
dokazování listinami odvolací soud. Mandatář (ABF Realitní s.r.o.) podle jejich
tvrzení zásadním způsobem porušil povinnosti vyplývající z mandátní smlouvy
uzavřené 10. 10. 2005, nezastupoval zájmy mandantů (žalovaných), neřídil se
jejich pokyny a smlouvu o budoucí smlouvě kupní, kterou za mandanty podepsal, s
nimi neprojednal, takže „žalovaní neměli vůli takovou smlouvu uzavřít“.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1, 3 o.s.ř.
však není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutku, než
z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Pro úplnost je třeba uvést, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem
(opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o.s.ř.)
nelze úspěšně napadnout a že nesprávná (neúplná) skutková zjištění nejsou podle
současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o.s.ř.).
Namítají-li žalovaní, že odvolací soud jinak hodnotil důkazy, aniž je sám
provedl, nenapadají žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo
procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýkají
odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci; k takové vadě však dovolací soud přihlíží pouze v
případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Dovolatelé sice výslovně napadli rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu,
ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesli.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle § 243c odst. 1, věty první, o.s.ř.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3
o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. prosince 2014
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu