33 Cdo 3278/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně NOCAROVÁ JAŠEK & PARTNERS v. o. s. se sídlem Praha 1, V Jirchářích 148/4, proti žalované Ing. M. M., zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 28, o 67.483,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 17 C 428/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 20. 3. 2014, č. j. 12 Co 476/2013-491, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.985,- Kč k rukám JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D., advokáta se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 28.
prodlení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 3. 2014, č. j. 12 Co 476/2013-491, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.). Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Žalobkyně sice - s odkazem na § 237 o. s. ř. - spojuje přípustnost dovolání se třemi otázkami, o nichž je přesvědčena, že je dovolací soud dosud neřešil (1/ zda lze označení subjektu - advokáta - dovětkem obsahujícím obchodní firmu jiného subjektu posoudit jako jednání jménem a na účet tohoto subjektu obchodní firmou označeného, 2/ zda lze ztotožnit právní úkon - udělení plné moci - s právním úkonem uzavření smlouvy o poskytování právních služeb, a 3/ zda je možné na základě smlouvy o zastupování uzavřené se subjektem označeným obchodní firmou udělit plnou moc formálně samostatnému advokátovi, který je obchodní firmou tohoto subjektu označen), ve skutečnosti však - posuzováno podle obsahu - žalobkyně zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu o nedostatku své aktivní věcné legitimace primárně prostřednictvím námitek brojících proti skutkovému závěru, že žalovaná uzavřela dohodu o zastupování s JUDr.
Těmínem, Ph.D., a nikoliv s ní. Žalobkyně opomíjí, že skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná a jejich správnost, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řízení ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. V navazujících dovolacích námitkách žalobkyně obsáhle rozvíjí hypotetické konstrukce, přibližující řešení otázky odměny za zastupování a případné odpovědnosti za vzniklou škodu v případě, kdy klient uzavře smlouvu o poskytování právních služeb se společností, jejímž prostřednictvím je vykonávána advokacie, a následně udělí plnou moc konkrétnímu advokátovi pro určité řízení.
Ani těmito otázkami, vycházejícími z vlastní skutkové verze žalobkyně, které navíc odvolací soud vůbec neřešil, se dovolací soud nezabýval. Výtky týkající se vadného postupu soudu prvního stupně, jehož rozhodnutí považuje žalobkyně za překvapivé z toho důvodu, že ji ve smyslu § 118a odst. 1 resp. 2 o. s. ř. nepoučil o svém právním názoru ohledně neplatnosti smlouvy o přidružení, kterou žalobkyně uzavřela s JUDr. Těmínem, Ph.D., jsou z hlediska posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.
nepodstatné. Navíc ani tato otázka nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující.
Z odůvodnění jeho rozhodnutí jasně plyne, že se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti této smlouvy, a podle jeho názoru smlouva o přidružení „nemohla ovlivnit charakter výkonu advokacie“ JUDr. Těmínem, Ph.D., neboť upravovala pouze tzv. vnitřní vztahy mezi ním a žalobkyní. Jelikož žalobkyně nenastolila k dovolacímu přezkumu žádnou právní otázku způsobilou založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., dovolací soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).