USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Z. Š., bytem XY, zastoupené Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, 8. pěšího pluku 2380, proti žalované Frýdlantská zemědělská a. s., se sídlem v Janovicích čp. 593 (identifikační číslo osoby 646 10 047), zastoupené JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 600/21, o 7.211 Kč, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 42 C 183/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2020, č. j. 57 Co 133/2020-196, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 6. 2020, č. j. 57 Co 133/2020-196, potvrdil usnesení ze dne 16. 12. 2019, č. j. 42 C 183/2016-166, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 2. 2020, č. j. 42 C 183/2016-175, jímž Okresní soud ve Frýdku-Místku zamítl žalobu žalobkyně na obnovu řízení ve věci sp. zn. 42 C 183/2016 vedené u téhož soudu, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolací soud ustáleně zastává názor, že peněžitý limit upravený v § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se uplatní i v případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000 Kč (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod č. 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014).
V projednávané věci se dovolatelka podle obsahu žaloby (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) domáhala obnovy řízení, v němž Okresní soud ve Frýdku-Místku zamítl její žalobu na zaplacení 7.211 Kč, tj. částky nepřevyšující 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Na uvedeném nemění nic ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání; to totiž nemůže založit přípustnost dovolání tam, kde ji zákon vylučuje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1686/2014, či ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1575/2017). Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 4. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu