33 Cdo 3304/2024-306
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně Petry Pešlové, podnikatelky se sídlem Martinov 413, Záryby, identifikční číslo osoby 09250948, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2, proti žalované La Verane s.r.o., se sídlem Na Topolce 918/20, Podolí, Praha 4, identifikační číslo osoby 05310296, zastoupené JUDr. Ing. Janem Vučkou, advokátem se sídlem U Havlíčkových sadů 1526/7, Praha 2, o 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 347/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 20 Co 121/2024-277, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zákonným úrokem z prodlení od 6. 9. 2022 do zaplacení“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
2. Městský soud v Praze (odvolací soud) v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, nákladový výrok změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
5. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné.
6. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
9. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013).
10. Dovolatelka nejen, že řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (viz výše), ale v rozporu s § 237 o. s. ř. neuvedla žádnou právní otázku (hmotného i procesního práva), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, ač přípustnost dovolání o tento zákonný důvod opírá, přičemž pouze parafrázuje § 237 o. s. ř. Taková otázka se nepodává z celého obsahu dovolání.
11. Dovolatelka namítá, že jí soudy při zjišťování skutkového stavu upřely možnost prokazovat, že žalovaná zmařila splnění (třetí) podmínky pro výplatu odměny za dovolatelkou provedenou činnost. Soudům rovněž vytýká, že ve vztahu ke zmaření splnění uvedené podmínky neprovedly jí navrhované důkazy a že nesplnily svou poučovací povinnost podle § 118a odst. 2 o. s. ř., čímž se odchýlily od jí citovaných rozhodnutí.
12. Těmito námitkami dovolatelka neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nýbrž namítá vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (viz § 241a odst. 1 o. s. ř.). Vady řízení samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).
13. K námitkám týkajícím se nezohlednění tvrzení o zmaření podmínky pro výplatu odměny lze uvést, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze v dovolacím řízení regulérně zpochybnit (§ 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5525/2017). Odvolací soud v projednávané věci vyšel z toho, že splnění třetí podmínky pro výplatu odměny nebrání tvrzení žalobkyně, že žalovaná její naplnění zdržuje (je liknavá), neboť žalovaná neuvedla (netvrdila) žádnou skutečnost, která by jejímu splnění bránila. Tvrdí-li oproti tomu dovolatelka v dovolání, že mělo dojít k záměrnému zmaření uvedené podmínky s důsledky vyplývajícími z § 549 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jde o skutečnost uplatněnou v rozporu s § 241a odst. 6 o. s. ř. To, že žalobkyně v dovolání neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by závěr o zmaření uvedené podmínky bylo lze dovodit, je irelevantní.
14. Dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu i v části týkající se nákladů řízení, ač přípustnosti dovolání v této části brání § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
15. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 12. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu