USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců
JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně PROFI CREDIT
Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo
61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci
Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované M. B., bytem ve XY, zastoupené
Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, o zaplacení
částky 32.985,17 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad
Orlicí pod sp. zn. 12 C 58/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 17. 3. 2021, č. j. 27 Co
323/2020-161, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení 3.291,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr.
Ervína Perthena, MBA, advokáta.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 17. 3.
2021, č. j. 27 Co 323/2020-161, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad
Orlicí ze dne 22. 9. 2020, č. j. 12 C 58/2020-91, jímž byla žalované uložena
povinnost zaplatit žalobkyni částku 28.422,17 Kč s blíže specifikovaným úrokem
z prodlení, dále částku 4.563,- Kč, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“)
dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí – podle
jejího přesvědčení - závisí na vyřešení právních otázek:
1. při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu, popř. jde o otázku v rozhodovací činnosti dovolacího
soudu dosud nevyřešenou, přičemž v rámci vymezení předpokladů přípustnosti
dovolání odvolacímu soudu vytýká, že nepoměřoval výši úrokové sazby (86,98 % p. a.) korektivem dobrých mravů a omezil se jen na výši úroků požadovaných
žalobkyní podle žaloby,
2. které nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny
- zda k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka stačí pouze ověření
jeho příjmů a již nikoliv jeho výdajů,
- zda je absolutně neplatná úvěrová smlouva, jestliže věřitel „s
odbornou péčí“ neposoudil úvěruschopnost dlužníka,
- zda „absentuje-li v případě úvěru platně uzavřená smlouva, má dlužník
povinnost plnit úroky a smluvní pokutu“,
- zda je nepřezkoumatelné rozhodnutí soudu v situaci, kdy soud „rozhodne
na základě prakticky shodných skutkových okolností odlišně od své předchozí
rozhodovací praxe, aniž by své odchýlení odůvodnil.“
Žalobkyně navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout, popř. jako nedůvodné
zamítnout. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel
vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k
projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho
části). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat
jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným
dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho
mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na
vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo jde o právní otázku dosud
dovolacím soudem nevyřešenou, či spočívá na vyřešení otázky procesního práva,
dosud nevyřešené, a zda je tedy dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, může
posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání nezakládá výtka dovolatelky, že odvolací soud nezjišťoval
okolnosti významné pro poměření výše úrokové sazby (86,98 % p. a.) korektivem
dobrých mravů. Tímto argumentem dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že řízení
zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Totéž
platí i o její námitce, že odvolací soud řádně neodůvodnil své rozhodnutí,
pokud se chtěl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe, a jeho rozhodnutí je tak
nepřezkoumatelné. Přehlíží však, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen
tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolání není rovněž přípustné pro řešení otázky, zda k řádnému posouzení
úvěruschopnosti dlužníka stačí pouze ověření jeho příjmů a již nikoliv jeho
výdajů, neboť její řešení staví dovolatelka na závěru, že žalobkyně
neposuzovala výdaje žalované, což je v rozporu se skutkovými závěry odvolacího
soudu (a potažmo i soudu prvního stupně). Jinými slovy, žalovaná řešení této
právní otázky zakládá na vlastní skutkové verzi, tj. procesně neregulérním
způsobem. Shora uvedené platí i pro dovolatelkou předestřenou právní otázku, že
žalobkyně neposoudila „s odbornou péčí“ její úvěruschopnost; i touto otázkou se
odvolací soud řádně zabýval (srovnej odst. 1 str. 7 odůvodnění rozsudku
odvolacího soudu). Předkládá-li dovolatelka dovolacímu přezkumu právní otázku, zda má dlužník
povinnost plnit na úroky a smluvní pokutu, není-li smlouva o úvěru platná, pak
záměrně přehlíží, že odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru o platnosti
úvěrové smlouvy ze dne 8. 9. 2015 s výjimkou ujednání o úrocích. Pro řešení
této otázky tak nemůže být dovolání přípustné. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo
procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Václav Duda
předseda senátu