33 Cdo 3315/2023-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně I-Xon a. s., se sídlem v Praze 3, Husitská 344/63 (identifikační číslo 282 18 761), zastoupené JUDr. Petrem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 9, Boušova 792/25, proti žalovanému P. K., o stanovení doby vrácení jistiny úvěru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 C 285/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2023, č. j. 15 Co 145/2023-42, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. 22 C 285/2022-24, Okresní soud v Ostravě zastavil řízení o zaplacení 4,49 % úroků ročně z 92.445,48 Kč od 16. 3. 2022, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 102.672,69 Kč s příslušenstvím (úroky 12,99 % ročně z 92.445,48 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do 15. 3. 2022, úroky 8,50 % ročně z 92.445,48 Kč za dobu od 16. 3. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení 8,50 % z 92.445,48 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do zaplacení), a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 7. 2023, č. j. 15 Co 145/2023-42, rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil co do 76.438,68 Kč s 8,5 % úroky z prodlení od 15. 12. 2021 do zaplacení tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 4.200 Kč s 8,5 % úroky z prodlení z 200 Kč za dobu od 15. 12. 2021 do 25. 12. 2021, z 400 Kč za dobu od 26. 12. 2021 do 25. 1. 2022, z 600 Kč za dobu od 26. 1. 2022 do 25. 2. 2022, z 800 Kč za dobu od 26. 2. 2022 do 25. 3. 2022, z 1.000 Kč za dobu od 26.
3. 2022 do 25. 4. 2022, z 1.200 Kč za dobu od 26. 4. 2022 do 25. 5. 2022, z 1.400 Kč za dobu od 26. 5. 2022 do 25. 6. 2022, z 1.600 Kč za dobu od 26. 6. 2022 do 25. 7. 2022, z 1.800 Kč za dobu od 26. 7. 2022 do 25. 8. 2022, z 2.000 Kč za dobu od 26. 8. 2022 do 25. 9. 2022, z 2.200 Kč za dobu od 26. 9. 2022 do 25. 10. 2022, z 2.400 Kč za dobu od 26. 10. 2022 do 25. 11. 2022, z 2.600 Kč za dobu od 26. 11. 2022 do 25. 12. 2022, z 2.800 Kč za dobu od 26. 12. 2022 do 25. 1. 2023, z 3.000 Kč za dobu od 26.
1. 2023 do 25. 2. 2023, z 3.200 Kč za dobu od 26. 2. 2023 do 25. 3. 2023, z 3.400 Kč za dobu od 26. 3. 2023 do 25. 4. 2023, z 3.600 Kč za dobu od 26. 4. 2023 do 25. 5. 2023, z 3.800 Kč za dobu od 26. 5. 2023 do 25. 6. 2023, z 4.000 Kč za dobu od 26. 6. 2023 do 25. 7. 2023 a z 4.200 Kč za dobu od 26. 7. 2023 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 100 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje dnem 25. 8. 2023 a dále až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek s tím, že splátky dospělé do právní moci rozhodnutí je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozhodnutí (I), změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 72.238,68 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč splatných vždy ke každému 25.
dni v měsíci počínaje dnem 25. 8. 2023 a dále až do úplného zaplacení, s tím, že splátky dospělé do právní moci rozhodnutí je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozhodnutí (II), a ve zbytku věci samé potvrdil (III); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 4.259 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 100 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje dnem 25.
8. 2023 a dále až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek s tím, že splátky dospělé do právní moci rozhodnutí je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Podle odvolacího soudu právní předchůdkyně žalobkyně (Raiffeisenbank a.
s., dále jen „banka“) neposoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem vyplývajícím z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Úvěrová smlouva ze 7. 2. 2020 je proto absolutně neplatným právním jednáním (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580, § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“) a žalovaný je povinen v době přiměřené jeho možnostem uhradit jistinu úvěru.
Se zřetelem ke zjištěným sociálním a majetkovým poměrům žalovaného určil odvolací soud povinnost splnit dluh ve stanovených splátkách. Dovoláním napadla žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II, a to jen co do doby stanovené pro vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. S přihlédnutím k tomu, že finanční situace žalovaného se může v budoucnu zlepšit, způsobuje výše měsíčních splátek neúměrné zvýhodnění dlužníka. Navrhla, aby dovolací soud v napadeném rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že výši splátek stanoví částkou 2.000 Kč měsíčně, popř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Dne 7. 2. 2020 uzavřela banka s žalovaným smlouvu o rychlé půjčce č. 3029102, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 100.000 Kč, který měl být splacen v šestadevadesáti měsíčních splátkách ve výši 1.802 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 12,99 %.
Žalovaný – zdravotně omezen pro výkon práce – pobíral rodičovský příspěvek 10.000 Kč měsíčně, žil ve společné domácnosti s matkou svého syna, které na náklady bydlení měsíčně poskytoval 5.000 Kč. Vyživovací povinnost k nezletilému plnil částkou 1.400 Kč měsíčně. Při posouzení úvěruschopnosti vycházela banka z příjmu deklarovaného žalovaným ve výši 30.000 Kč. Dne 5. 11. 2021 banka prohlásila jistinu včetně úroků a ostatních závazků za okamžitě splatné a 6. 1. 2022 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
Dovolání není ve smyslu § 237 o. s. ř.
přípustné v první řadě proto, že tvrzený rozpor s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu nemohl založit odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015. Žalobkyní formulovaný závěr, že „při úvaze o delší lhůtě k plnění nebo stanovení splátek přihlíží soud k povaze projednávané věci a přiznaného nároku a k osobním a majetkovým poměrům účastníků; současně je povinen zvážit, zda případné zaplacení peněžitého dluhu ve splátkách nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s jejím placením neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele“, byl v odkazované věci přijat ve vztahu k § 160 o.
s. ř., který má zcela jiný smysl a účel než v řešené věci aplikovaná třetí věta ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Jak vyplývá z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel chráněn v situaci, kdy obdržel úvěr, ačkoli mu při řádném dodržení postupů a odborné péče neměl být poskytnut. Proto zákon poskytuje spotřebiteli dobrodiní splatit jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“.
A jak upozorňují autoři komentáře k zákonu o spotřebitelském úvěru, často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec (SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 87 [Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru.
1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 438). Pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. Jinými slovy, jestliže úvěrující poruší svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele, v důsledku čehož spotřebiteli poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání. Odkazuje-li dovolatelka na § 3 odst. 2 písm. c/ o.
z., pak dovolací soud upozorňuje, že to byla právní předchůdkyně žalobkyně, kdo se dopustil slovy zákona „vlastní neschopnosti“ a nemůže z ní tudíž těžit. Otázka hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno a kterou podle názoru žalobkyně dosud dovolací soud neřešil, nebyla explicitně vymezena a nelze ji dovodit ani z obsahu dovolání. Výtka, že soud „opomněl uložit žalovanému … povinnost pod ztrátou výhody splátek“, vymezení důvodu dovolání podle § 241a odst. 1 a 3 o.
s. ř. nepředstavuje. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2024
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu