33 Cdo 3381/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. V. Ž., zastoupeného JUDr. Alešem Vídenským, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Sokolská tř. 22/966 proti žalovanému Ing. M. M., s místem podnikání Karviná - Ráj, U Státní Hranice 2/1040, zastoupenému JUDr. Jindřichem Paličkou, advokátem se sídlem Karviná - Fryštát, Fryštátská 2064/57b, o zaplacení 99.182,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 C 247/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. února 2011, č. j. 11 Co 22/2010-147, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zákonným úrokem z prodlení od 1. 6. 2008 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání, jímž žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.
s. ř). Tak tomu je zejména tehdy, je-li řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Bezcenná je námitka žalobce, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nerespektoval předmět řízení vymezený žalobou a nepřisoudil mu nárok z titulu přiměřené slevy ceny opravy ve smyslu § 655 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Tato výhrada je totiž uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), který sice může výjimečně přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.
s. ř. založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda řízení před soudy nižších stupňů je či není postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu. O takovou situaci se však v posuzovaném případě zjevně nejedná. Soudní praxe je ustálena v názoru, podle něhož spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.
s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek po číslem 48/2006). V posuzovaném případě odvolací soud ve svém potvrzujícím rozsudku oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že - z důvodů uvedených v napadeném rozsudku - je ujednání účastníků v článku X.
smlouvy ve smyslu § 39 obč. zák. neplatné pro rozpor s § 655 odst. 1 obč. zák.; následně (ve shodě se soudem prvního stupně) rovněž dovodil, že i kdyby tomu tak nebylo, nelze žalobě vyhovět pro její předčasnost - nebyla dosud splněna podmínka, uvedená v článku X.
smlouvy, na níž účastníci vázali vznik práva žalobce na plnění. Proti posléze uvedenému právnímu názoru žalobce sice brojí, avšak nezpůsobilou argumentací, že účastníci si v článku X. smlouvy ujednali, že neodstraní-li žalovaný vady ve stanovené, popř. dohodnuté době ode dne jejich oznámení, má právo zadat odstranění vad jinou firmou a žalovaný mu uhradí náklady s tím spojené před jejich vynaložením (nikoli po jejich vynaložení - jak ujednání interpretoval ve shodě se soudem prvního stupně soud odvolací), a dále že si účastníci v uvedeném článku vlastně sjednali právo na přiměřenou slevu ceny opravy, jíž pouze kvantifikovali odkazem na náklady odstranění vad jinou firmou.
Žalobce tím ve skutečnosti uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy (tj. údaje o tom, co bylo účastníky sjednáno - na čem se dohodli pro případ, že oprava bude vykazovat vady), jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002).
Jinými slovy, žalobce odvolacímu soudu vytýká, že kdyby nepochybil ve skutkovém zjištění a vyšel z jím podaného výkladu obsahu smluvního ujednání, nutně by dospěl k odlišnému (tj. podle žalobce správnému) právnímu závěru, že žaloba je opodstatněná. Protože řešení jednoho z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, nesplňuje podmínku zásadního právního významu ve věci samé (žalobce právní závěr odvolacího soudu o předčasnosti žaloby napadl nezpůsobilým dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.
s. ř.), nemůže věcný přezkum posouzení právního závěru o neplatnosti smluvního ujednání ovlivnit
výsledek sporu a dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nepřípustné jako celek. Nejvyšší soud je proto odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; náklady žalovaného vzniklé v souvislosti se sepsáním vyjádření k dovolání jeho advokátem nelze - vzhledem k jeho obsahu - považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (ve vyjádření není reagováno na dovolací námitky a pouze se obecně odkazuje na závěry odvolacího soudu). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. června 2013
JUDr. Blanka M o u d r á předsedkyně senátu