33 Cdo 3496/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. Milenou Kudějovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Lidická 47, proti žalovaným 1) D. Ch., zastoupenému opatrovnicí Mgr. Petrou Koubkovou, justiční čekatelkou Krajského soudu v Brně, 2) M. K., zastoupenému JUDr. PhDr. Jaromírem Saxlem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 33, 3) E. R., a 4) L. D., zastoupenému JUDr. PhDr. Jaromírem Saxlem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 33, o zaplacení částky 195.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 174/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. ledna 2009, č. j. 17 Co 81/2007-215, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit druhému a čtvrtému žalovanému k jejich ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.320,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. PhDr. Jaromíra Saxla, advokáta se sídlem Brno, Údolní 33. III. Ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným a třetí žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. května 2000, č. j. 46 C 174/94-92, žalobu o zaplacení částky Kč 195.000,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. dubna 2004, č. j. 17 Co 143/2001-127, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 31. května 2006, č. j. 46 C 174/94-173, zamítl „žalobní návrh, kterým se žalobce domáhá, aby soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku 195.000,- Kč s 1,5 % úrokem z prodlení za každý započatý týden prodlení od 1. 2. 1994 do zaplacení s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká do výše plnění povinnost ostatních žalovaných,“ a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. ledna 2009, č. j. 17 Co 81/2007-215, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť soud prvního stupně svým v pořadí druhým rozsudkem, jenž byl potvrzen napadeným rozsudkem odvolacího soudu, nerozhodl jinak než v předcházejícím (zrušeném) rozsudku; dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé zásadní právní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je přípustné pouze k řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Výhrady žalobce, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se odvolací soud nevypořádal se všemi námitkami obsaženými v jeho odvolání, že nepřípustně převzal skutková zjištění učiněná v trestním řízení a že ve spise není založena plná moc udělená JUDr. PhDr. Jaromíru Saxlovi M. K., vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným v rámci tohoto dovolacího důvodu, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto, až na případ (a o ten zde nejde), kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu; tedy kdy by šlo o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.
Další námitky žalobce podle jejich obsahového vylíčení (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) naplňují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze - ovšem jen v případě přípustného dovolání - namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Při popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaného vadného hodnocení jednotlivých provedených důkazů vytkl žalobce odvolacímu soudu nesprávnost skutkového závěru, že žalovaný D. Ch. půjčku vrátil. Protože dovolání není přípustné ani proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), lze uzavřít, že směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy druhému a čtvrtému žalovanému vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 13.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.720,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Ve vztahu mezi žalobcem na straně jedné a prvním žalovaným a třetí žalovanou na straně druhé bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto za situace, kdy těmto žalovaným v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by měli vůči žalobci právo.Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 27. dubna 2010
JUDr. Blanka M o u d r á předsedkyně senátu