33 Cdo 3499/2019-247
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce B. V., bytem v XY, proti žalované TV Nova s.r.o., se sídlem v Praze 5, Kříženeckého nám. 1078/5, o uveřejnění odpovědi, o žalobě žalobce na obnovu řízení a pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2009, č. j. 37 C 83/2007-52, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2010, č. j. 1 Co 466/2009-61, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2016, č. j. 4 Co 165/2016-190, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 19. 9. 2016, č. j. 4 Co 165/2016-190, potvrdil usnesení ze dne 30. 5. 2016, č. j. 37 C 83/2007-183, kterým Městský soud v Praze (soud prvního stupně) rozhodl, že žalobci se zástupce z řad advokátů neustanovuje. Přisvědčil soudu prvního stupně, že ze strany žalobce jde o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva, neboť svou žalobu směřuje vůči rozhodnutím, jež nelze podřadit pod žádný z druhů soudních rozhodnutí, proti kterým je přípustná žaloba na obnovu řízení podle § 228 o. s. ř. a žaloba pro zmatečnost podle § 229 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 23. 10. 2016 dovolání, v němž současně požádal, aby mu soud pro dovolací řízení ustanovil zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne 30. 11. 2016, č. j. 37 C 83/2007-200, Městský soud v Praze žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (v reakci na žádost, kterou žalobce uplatnil ve svém dovolání ze dne 11. 11. 2015 směřujícímu proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2013 č. j. 37 C 83/2007-52, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.
8. 2015, č. j. 4 Co 40/2014-53) a Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 9. 2017, č. j. 4 Co 4/2017-206, toto rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Usnesením ze dne 27. 3. 2019, č. j. 37 C 83/2007-223, Městský soud v Praze žalobci uložil, aby si do 15 dnů od doručení tohoto usnesení pro zastupování v dovolacím řízení zvolil advokáta, který sepíše řádné dovolání. Současně jej poučil o právních důsledcích neuposlechnutí této výzvy. Na toto usnesení reagoval žalobce další žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“). Podle usnesení velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, platí: „Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o.
s. ř.)“. Ve smyslu shora citovaného usnesení dovolací soud v nyní posuzovaném případě zkoumal, zda u dovolatele, který v dovolacím řízení není zastoupen advokátem, ani sám nemá právnické vzdělání, jsou splněny ve smyslu § 30 o. s. ř. předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů; ty mohou být splněny teprve tehdy, jsou-li u něho dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (k přednosti vyřešení otázky osvobození od soudních poplatků srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013). Osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. není možné přiznat, pokud to neodůvodňují poměry účastníka a pokud se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatnění práva. Z rozhodnutí odvolacího soudu i ze spisu je patrné, že soudy možnost osvobození žalobce od soudních poplatků projednávaly již opakovaně.
Protože žalobce nyní v žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení neuvádí žádné skutečnosti, které by mohly vést k rozdílnému rozhodnutí v této otázce, resp. které by mohly zvrátit závěr soudů o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva, dovolací soud neshledal podmínky pro jeho osvobození od zaplacení soudního poplatku podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Neshledal-li dovolací soud podmínky pro osvobození dovolatele od zaplacení soudního poplatku, nebyl mu podle § 30 o. s. ř. ani ustanoven zástupce pro řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2016, č. j. 4 Co 165/2016-190. Podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě ke zhojení tohoto nedostatku nedošlo, dovolací soud dovolací řízení zastavil (§ 241b odst. 2 část věty před středníkem a § 104 odst. 2 věta třetí o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodováno v konečném rozhodnutí ve věci. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 10. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu