U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně I. Č., zastoupené JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Praha
2, Lazarská 11/6, proti žalované I. K., zastoupené JUDr. Josefem Burketem,
advokátem se sídlem Praha 6, Vaníčkova 315/7, o určení vlastnictví k
nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 18/2012, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2015,
č. j. 69 Co 35/2015-467, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa
Burketa, advokáta se sídlem Praha 6, Vaníčkova 315/7.
nemovitostí, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. 69 Co 35/2015-467,
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež žalovaná navrhla
pro nepřípustnost odmítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.). Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel
povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné,
přičemž ke splnění uvedené náležitosti dovolání nepostačuje pouhá citace textu
§ 237 o. s. ř. či jeho části. Nastoluje-li dovolatel k dovolacímu přezkumu více
otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich
uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. V dané věci žalobkyně předkládá k dovolacímu přezkumu otázku, kterou považuje
za dovolacím soudem dosud neřešenou, a to, „zda v případě sepsání smlouvy mezi
dvěma stranami advokátem, kdy není jasně stanoveno, že advokát hájí zájmy pouze
jedné strany, jsou jeho klienty obě smluvní strany“. V této souvislosti
argumentuje, že JUDr. Strnadová poskytovala právní pomoc oběma účastnicím a
nikoli výlučně žalované. Odvolací soud proto pochybil, jestliže v rozporu s §
124 o. s. ř. připustil důkaz výslechem svědkyně JUDr. Strnadové, aniž ji
předtím zprostila povinnosti mlčenlivosti. Touto námitkou však žalobkyně
nenapadá žádný právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na
němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž odvolacímu soudu vytýká, že řízení
zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K
takové vadě však dovolací soud přihlíží pouze v případě, je-li dovolání
přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Zpochybňuje-li žalobkyně správnost závěru, že darovací smlouva ze dne 2. 6. 2009 není z důvodu neurčitosti předmětu darování neplatným právním úkonem ve
smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“ (viz § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.), ve
vztahu k této otázce však nedostála požadavku řádného vymezení předpokladů
přípustnosti dovolání.
zjištěným skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení. Odvolací
soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně v darovací smlouvě projevila vůli darovat
žalované všechny nemovitosti s veškerým příslušenstvím, jež tvoří jeden celek a
jsou určeny k tomu, aby byly jako celek užívány, tedy i stodoly na parcele č.
1429. Teprve na podkladě vlastní verze skutkového stavu, že stodoly na parcele
č. 1429 neplní toliko doplňkovou funkci k hlavní stavbě - budově č.p. 41 a
nejsou tudíž jejím příslušenstvím, žalobkyně prosazuje názor o neplatnosti
darovací smlouvy pro neurčitost vymezení příslušenství převáděných nemovitostí.
Žalobkyně se sice ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že smlouva o zřízení
věcného břemene ze dne 2. 6. 2009 je - až na část týkající se domu čp. 41-
neplatná pro neurčitost specifikace pozemků, avšak zpochybňuje závěr, že
smlouva o zřízení věcného břemene je oddělitelná od darovací smlouvy. V tomto
ohledu poukazuje na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 30
Cdo 2218/2009, od něhož se, podle jejího mínění, odvolací soud při řešení této
otázky odchýlil. Vlastním výkladem úmyslu (projevu vůle) účastnic těchto smluv
dovozuje závěr o jejich provázanosti, a tedy vzájemné neoddělitelnosti.
Žalobkyně pomíjí, že zjišťuje-li soud z obsahu právního úkonu, a to i pomocí
výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., k čemu směřovala vůle
účastníka, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. např. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, a rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní
judikatura 3/2002 pod č. 46). O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy
o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní
práva a povinnosti účastníků právního vztahu. Žalobkyně tak sice oponuje
právnímu posouzení věci odvolacím soudem, avšak prostřednictvím skutkových
námitek. Neuplatnila tak ve skutečnosti způsobilý dovolací důvod nesprávného
právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Skutkový základ sporu
nelze v dovolacím řízení zpochybnit a nesprávná skutková zjištění nejsou podle
současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s.
ř. a contrario).
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž
není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle
§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. prosince 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu