USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně FITNESS COMPANY s.r.o., se sídlem v Praze, Vinohrady, náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, identifikační číslo osoby 49100785, zastoupené Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem se sídlem v Praze, Petržílkova 2707/38, proti žalované S. S., o zaplacení 276 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 26/2023, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2023, č. j. 91 Co 160/2023-59, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, jež dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a to zda „je soud povinen, a to ještě předtím, než vynese usnesení týkající se místní nepříslušnosti soudu, vyzvat žalovaného, aby soudu sdělil, na které adrese reálně ke dni podání žaloby bydlí“. Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., osobou k tomu oprávněnou s právnickým vzděláním ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Otázka kladená v dovolání žalovanou nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu není založeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Závěr o neopodstatněnosti námitky místní nepříslušnosti odvolací soud odůvodnil tím, že žalovaná v souvislosti s podanou námitkou místní nepříslušnosti konkrétní adresu tvrzeného faktického bydliště neuvedla, když ve svých podáních ke své osobě opakovaně uváděla (pouze) adresu svého trvalého bydliště, a na výzvu soudu prvního stupně ke sdělení, na jaké adrese se zdržovala ke dni podání žaloby, nereagovala, byť si zásilku z datové schránky (nikoli fikcí) vyzvedla dne 12.
2. 2023. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013, zdůraznil, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že ve sporném řízení je na žalovaném, aby současně s podanou námitkou místní nepříslušnosti soudu uvedl a doložil skutečnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, že jeho bydlištěm je jiné místo, než to, které je evidováno nebo bylo evidováno v době podání žaloby jako místo jeho trvalého pobytu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.
4. 2001, sp. zn. 4 Nd 100/2001). Z řečeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení bude pokračovat a o všech nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu