33 Cdo 3587/2023-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně J. B., zastoupené JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem Ó. Lysohorského 702, Frýdek- Místek, proti žalované DER Touristik CZ a.s., se sídlem Babákova 2390/2, Chodov, Praha 4, identifikační číslo osoby 45312974, zastoupené JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem Větrná 848/16, Praha 8, o zaplacení 26 360 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 125/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2023, č. j. 58 Co 138/2023-125, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 000,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Josefa Svobody.
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 1. 2023, č. j. 39 C 125/2021-91, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení 52 820 Kč s příslušenstvím.
2. Vzal za prokázané, že žalobkyně s právní předchůdkyní žalované (CK Fisher) uzavřela smlouvu o zájezdu č. 2177381 pro 4 osoby s ubytováním v hotelu XY v zimním středisku XY v termínu od 29. 2. 2020 do 7. 3. 2020 za cenu 52 820 Kč. Dne 26. 2. 2020 žalobkyně od smlouvy písemně odstoupila z důvodu obav z nákazy virem Covid-19; žalovaná důvod odstoupení neuznala za mimořádnou okolnost a byť jí vzniklo právo na storno poplatek ve výši 90 % ceny zájezdu, vrátila žalobkyni 26 460 Kč. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně k závěru, že k odstoupení od smlouvy došlo podle § 2533 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „o. z.), nikoliv podle § 2535 o. z. (z důvodu nevyhnutelných a mimořádných okolností), neboť nebylo prokázáno, že by zájezd v dotyčném termínu nebylo možné uskutečnit. Žalované proto vzniklo podle § 2533 o. z. právo na odstupné, které podle článku VII bodu 5 písm. e) Všeobecných obchodních podmínek cestovní kanceláře (dále jen „VOP“) činilo 90 % ceny zájezdu; nebyly totiž naplněny podmínky pro odstoupení od smlouvy bez povinnosti platit odstupné ve smyslu § 2535 o. z., jichž se žalobkyně dovolávala.
3. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, č. j. 58 Co 138/2023-125, zrušil část zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně 26 460 Kč a řízení v této části zastavil, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
4. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně o uzavření smlouvy o zájezdu, akcentoval, že bylo nesporné, že žalobkyně od smlouvy odstoupila z obav o zdraví. Odvolací soud reflektoval, že pandemie Covidu 19 byla zcela mimořádnou a nepředvídatelnou okolností, avšak nepřisvědčil žalobkyni v tom, že byly naplněny podmínky pro odstoupení od smlouvy podle § 2535 o. z., neboť destinace, v níž se měl zájezd uskutečnit, nebyla Bezpečnostní radou státu označena za rizikovou oblast, kam bylo občanům České republiky doporučeno necestovat, a nešlo o rizikovou oblast jen proto, že se cílová destinace nacházela 50 km vzdušnou čarou od regionu Lombardie.
Žalobkyně neprokázala, že středisko bylo v době, kdy od smlouvy odstupovala, uzavřené, a že by se v cílové destinaci nebo v její bezprostřední blízkosti v okamžiku odstoupení nacházelo přímé ohnisko nákazy. Situace tak nebránila tomu, aby zájezd proběhl. Zvýšené obavy žalobkyně o zdraví posoudil jako subjektivně vnímané okolnosti, které ji motivovaly k rozhodnutí odstoupit od smlouvy, zatímco žalovaná byla připravena všechny sjednané služby poskytnout. Jestliže v místě určení nebo jeho bezprostředním okolí nenastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které by měly významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu, k odstoupení od smlouvy došlo v intencích § 2533 o.
z. a žalované vzniklo právo na odstupné. Nad rámec uvedeného doplnil, že ani fakt, že zájezd se měl uskutečnit v období, které vymezuje ve svém § 2 zákon č. 185/2020 Sb. (s termínem zahájení od 20. 2. 2020 do 31. 8. 2020), neznamená, že i pro aplikaci citovaného zákona, tj. možnost poskytnutí voucheru na náhradní zájezd pořadatelem zájezdu namísto vrácení peněz z neuskutečněného zájezdu, by nemusely být kumulativně splněny podmínky ustanovení § 2535 o. z. V situaci, kdy byly splněny podmínky pro vznik práva žalované na odstupné, přičemž žalobkyni byl poskytnut benefit nižšího odstupného, vyhodnotil odvolací soud požadavek žalobkyně na vrácení celé požadované částky jako nedůvodný.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a má být dovolacím soudem posouzena jinak.
6. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení otázky dosud neřešené, jaká vzdálenost od místa pobytu, kde nastala nevyhnutelná a mimořádná okolnost, je považována za bezprostřední okolí pro možnost odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § 2535 o. z. Je přesvědčena, že termín „v bezprostředním okolí místa zájezdu“ nelze vykládat izolovaně bez přihlédnutí ke všem ostatním okolnostem, jak se stalo v projednávané věci, ale ve vztahu k výskytu závažného, snadno šířícího se onemocnění v cílové destinaci.
V souvislosti se závěrem odvolacího soudu, že v destinaci, v níž se měl zájezd uskutečnit, ani v její bezprostřední blízkosti, se ohniska nákazy nenacházela a situace nebránila tomu, aby zájezd proběhl, dovolatelka poukazuje na to, že vláda Italské republiky vyhlásila karanténu v celé zemi, tudíž lze mít za jisté, že podmínky pro vyhlášení karantény byly i ve středisku, kam mířila pouhé dny předtím. Vyhlášení celonárodní karantény neznamenalo nic jiného, než že k 9. 3. 2020 bylo riziko nákazy v celé Itálii.
Je neudržitelný závěr, že by zrovna oblast XY byla rizika nákazy v předchozích dnech ušetřena.
7. Dále dovolatelka předkládá k přezkumu otázku, zda okolností nastalou v místě pobytu je hrozba povinné karantény po návratu.
8. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
9. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
10. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).
11. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
12.
Odůvodnění přípustnosti dovolání, podle něhož má být právní otázka posouzena dovolacím soudem jinak, významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). Dovolatelka neuvádí žádná rozhodnutí dovolacího soudu, od jejichž závěrů by se měl dovolací soud v této věci či pro obdobné budoucí případy odchýlit.
13. Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li, že otázka naplnění podmínek stanovených v § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Již v rozsudku ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1553/2022, Nejvyšší soud osvětlil ve skutkově obdobné věci, že zákonem č. 111/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byla v návaznosti na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25.
listopadu 2015, o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (dále jen „směrnice“), novelizována ustanovení občanského zákoníku upravující smlouvu o zájezdu (§ 2521 a násl.). Nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které zakládají právo zákazníka na odstoupení od smlouvy o zájezdu, musí v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastat před zahájením zájezdu a současně musí splňovat podmínku významného dopadu na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu.
Důvodová zpráva k novele provedené zákonem č. 111/2018 Sb. ve shodě s bodem 31 odůvodnění směrnice výslovně uvádí, že mimořádnými okolnostmi jsou například „válečný konflikt, jiné závažné bezpečnostní problémy jako terorismus, významná rizika pro lidské zdraví, například výskyt ohniska závažného onemocnění v cestovní destinaci, nebo přírodní katastrofy, jako například záplavy, zemětřesení či povětrnostní podmínky, jež znemožňují bezpečně se dopravit do místa určení, jak bylo dohodnuto ve smlouvě o zájezdu“.
Celosvětové rozšíření nemoci známé pod označením Covid-19 je bezesporu případem mimořádné okolnosti, na niž § 2535 o. z. – mimo jiné – cílí, což je ostatně mezi účastníky nesporné. Sporným zůstává, k jakému okamžiku musí být tyto mimořádné okolnosti dány, aby zákazníku vzniklo právo odstoupit od smlouvy o zájezdu bez povinnosti platit odstupné. Gramatický a logický výklad § 2535 o. z. – zejména dikce „které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu“ – vede k závěru, že nevyhnutelné a mimořádné okolnosti se vážou na dobu, kdy se má zájezd podle smlouvy uskutečnit.
Právo odstoupit od smlouvy o zájezdu tak vznikne zákazníkovi v okamžiku, kdy lze se značnou mírou pravděpodobnosti uzavřít, že mimořádné okolnosti budou trvat a významnou měrou ovlivní poskytnutí sjednaných služeb či přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1553/2022).
14. Uvedené závěry odvolací soud při rozhodování respektoval vycházeje ze skutkového zjištění, že v době uskutečnění zájezdu sice panovaly obavy z pandemicky se rozšiřující (tehdy ještě neznámé) infekce SARS Covid-19, která byla vnímána jako ohrožující, avšak v destinaci, v níž se měl zájezd uskutečnit, ani v její bezprostřední blízkosti se v inkriminované době nemoc nevyskytla a situace nebránila tomu, aby zájezd proběhl.
15. V této souvislosti je na místě připomenout, že ustanovení § 2535 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití § 2535 o. z. je (vzhledem k zmiňovanému charakteru tohoto ustanovení) třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.
Odpovídající úsudek soudu musí být podložen konkrétními skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují přijmout závěr, že v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu, a proto měl zákazník právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného. Odvolací soud posoudil zvýšené obavy žalobkyně jako pouze subjektivně vnímané (objektivně nepodložené) okolnosti, které ji vedly k rozhodnutí odstoupit od smlouvy o zájezdu za situace, kdy žalovaná byla připravena poskytnout všechny sjednané služby a v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nenastaly takové nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které by měly významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu.
Prosazuje-li dovolatelka opak, pomíjí, že skutková zjištění, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud, nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit; dovolací soud z nich vychází.
16. Závěr odvolacího soudu, že v posuzované věci nebyly naplněny kumulativní požadavky pro uplatnění § 2535 o. z. konvenuje i se závěry komentářové literatury, že pandemie Covid-19 sice byla ve vztahu k zájezdům, které byly zakoupeny před jejím vypuknutím, mimořádnou a nepředvídatelnou okolností, ne vždy však byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 2535 o. z. a ze strany soudů i v jiných zemích je pro odstoupení od smlouvy požadováno, aby bylo předem jasné, že ze strany pořadatele, respektive jeho dodavatelů, dojde k závažnému porušení smlouvy. Jestliže k okamžiku odstoupení na to usuzovat nelze, je důvodné účtovat storno. Dokonce ani skutečnost, že se následně okolnosti změní, na tom nic nezmění (k tomu srov. např. Dvořáková, K. Komentář k § 2535. In Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání. Praha. C. H. Beck, 2022).
17. Jelikož byla otázka naplnění podmínek pro odstoupení žalobkyně od smlouvy o zájezdu bez odstupného ve smyslu § 2535 o. z. odvolacím soudem posouzena v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, přípustnost dovolání nezakládá.
18. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
19. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. 10. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu