33 Cdo 3592/2022-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobců a) J. D., bytem XY, a b) M. D., bytem XY, zastoupených JUDr. Veronikou Plickovou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, proti žalovaným 1) P. N., bytem XY, a 2) J. M., bytem tamtéž, zastoupeným Mgr. Michalem Hledíkem, advokátem se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše 317/24, o 158.593,50 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 119/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2022, č. j. 70 Co 226/2022-167, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.236 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Michala Hledíka, advokáta.
V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil ve výrocích o věci samé a o nákladech řízení státu rozsudek ze dne 12. 4. 2022, č. j. 57 C 119/2020-133, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu o 158.593,50 a účastníkům uložil zaplatit na nákladech řízení státu 889,40 Kč, resp. 25,20 Kč; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že mezi vznikem závazku žalobců k úhradě provize zprostředkovatelce a porušením sjednané povinnosti žalovaných zaplatit včas a řádně kupní cenu není příčinná souvislost.
Obě smlouvy – zprostředkovatelská a kupní – byly „koncipovány zcela nezávisle a neprovázaně“. Povinnost uhradit provizi vznikla nezávisle na porušení sjednané povinnosti, resp. dluh žalobců nevznikl v souvislosti s porušením kupní smlouvy, pro které prodávající od smlouvy odstoupili (§ 2002 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Právo na náhradu škody (uhrazené provize) proto žalobcům nevzniklo (§ 2913 odst. 1 o. z.). V dovolání, kterým napadli rozhodnutí odvolacího soudu, žalobci prosazují, že mezi porušením povinnosti žalovaných zaplatit kupní cenu a úhradou odměny podle smlouvy o zprostředkování je příčinná souvislost, takže provize představuje škodu, která dovolatelům v důsledku porušení smluvní povinnosti vznikla.
Žalovaní se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnili. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalobci 11. 1. 2020 uzavřeli smlouvu o zprostředkování, jíž se Věra Matoušová zavázala obstarat prodej jejich pozemků v katastrálním území Stříbrnice v Čechách, obci Vrbice, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín.
Provizi strany sjednaly ve výši 70.000 Kč s tím, že bude-li sjednána kupní cena vyšší než 650.000 Kč, provize se zvýší o částku rovnající se polovině rozdílu mezi kupní cenou skutečně dosaženou a částkou 650.000 Kč. Zprostředkovatelka vyhledala koupěchtivé osoby a příležitost k uzavření kupní smlouvy obstarala. Smlouvou z 31. 3.
2020 žalobci (prodávající) převedli za sjednanou kupní cenu (827.187 Kč) vlastnictví pozemků žalovaným. Povinnost k úhradě rezervačního poplatku strany nesjednaly a v článku 3.4 se dohodly, že nezaplatí-li žalovaní řádně a včas kupní cenu, jsou žalobci oprávněni od smlouvy odstoupit. Žalovaní ani po výzvě kupní cenu nezaplatili a žalobci proto dopisem z 16. 10. 2020 – doručeným žalovaným 21. 10. 2020 – odstoupili od kupní smlouvy a současně uplatnili právo na částku 158.593,50 Kč, kterou zaplatili zprostředkovatelce.
Odvolací soud – i přes opačný názor dovolatelů – rozhodl v souladu s rozsudkem ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 861/2006, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19/2009, v němž Nejvyšší soud vyložil, že náklady vynaložené na zaplacení provize realitní kanceláři za zprostředkování příležitosti k uzavření smlouvy se nestanou zbytečně vynaloženými, jestliže se následně práva a povinnosti z uzavřené smlouvy nerealizovaly. Promítneme-li formulovaný závěr do projednávané věci, byl účel smlouvy o zprostředkování naplněn (zprostředkovatelka splnila závazek obstarat prodej pozemků) a náklady s tím spojené vynaložili žalobci účelně.
Ani po zrušení práv a povinností z kupní smlouvy v důsledku odstoupení pro porušení povinnosti žalovaných zaplatit kupní cenu nebyla provize uhrazena zbytečně, neboť šlo o platbu, jejímž účelem byl vznik právního poměru ze smlouvy uzavřené podle § 2079 o. z. Délka jeho trvání, způsob či důvody ukončení či jiná práva a povinnosti z toho plynoucí již nejsou rozhodující, neboť se odvíjejí od do té doby existujícího právního vztahu, k jehož založení (nikoliv jako garance trvání) byla provize určena (srov. rozsudek ze dne 31.
3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1557/2020, v němž se Nejvyšší soud ztotožnil se shora uvedenými závěry i v poměrech „nového“ občanského zákoníku). Namítají-li žalobci, že neuhrazením kupní ceny žalovaní jednali v rozporu s dobrými mravy, neboť úmyslně chtěli způsobit prodávajícím škodu (§ 2909 o. z.), předkládají vlastní verzi skutku, která z provedených důkazů nevyplývá. Protože dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.
s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu