Nejvyšší soud Usnesení občanské

33 Cdo 3635/2014

ze dne 2014-10-20
ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3635.2014.1

33 Cdo 3635/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou

Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně Vyšší odborné školy cestovního ruchu a

mezinárodního obchodního styku, spol. s r.o. se sídlem v Praze 7, Letohradská

370/1 (identifikační číslo osoby 62956191), zastoupené JUDr. Lumírem Mondokem,

advokátem se sídlem v Praze 10, Hokejová 928/4, proti žalovaným 1) L. V. T. T.,

a 2) N. A. P., zastoupeným JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem v

Praze 4, Urbánkova 3360/47, o zaplacení 15.660,- Kč s příslušenstvím, vedené u

Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 15 C 45/2012, o dovolání

žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2014, č. j.

30 Co 4/2014-184, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího

řízení 3.084,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Kláry

Long Slámové, advokátky.

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 21. srpna 2013, č. j. 15 C

45/2012-125, ve znění opravného usnesení ze dne 4. listopadu 2013, č. j. 15 C

45/2012-163, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení

15.660,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (úrokem z prodlení).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. března 2014, č. j. 30 Co 4/2014-184,

rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §

237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona

č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné

proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,

jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního

práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací

praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí

(§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém

rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel

spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a

čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů

přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní

náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam

uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání

nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej

např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a

ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné

proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního

práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že

se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí

být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má

dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí

dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve

Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li

dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená

právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého

řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit

(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR

55/2013). Dovolání žalobkyně shora uvedený postulát nesplňuje, neboť přípustnost je v něm

- přes jeho značnou obsáhlost - zdůvodněna pouhou citací zákonného ustanovení,

aniž je přitom uvedeno, který ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání má

žalobkyně za naplněný. Absence tohoto údaje zatěžuje podání kvalifikovanou

vadou, kterou již nelze odstranit. Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo než dovolání

podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě

odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2014

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu