33 Cdo 3647/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně E. Z., zastoupené JUDr. A. M., advokátkou, proti žalovanému P. B., o zaplacení 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 C 178/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. června 2008, č. j. 29 Co 238/2008-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 11. března 2008, č. j. 8 C 178/2007-30 odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. listopadu 2007, č. j. 8 C 178/2007-26.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. června 2008, č. j. 29 Co 238/2008-38, odvolání žalovaného proti usnesení soudu prvého stupně odmítl, neboť neobsahovalo náležitosti řádného odvolání a žalovaný přes výzvy soudu vytčené nedostatky, které bránily pokračovat v odvolacím řízení, neodstranil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání (nesprávně označené jako „Stížnost proti usnesení“), v němž uvádí, že „21. 4. 2008 mu nebylo doručeno žádné usnesení, ani žádné nepřevzal“. Je přesvědčen, že se ničeho špatného nedopustil, že nikterak neporušil či nedodržel dohodu o splátkách dluhu, která byla sepsána žalobkyní. Žalobkyni označuje za původce celého sporu, neboť nedodržela smlouvu o dílo a znemožnila mu pracovat.
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovaným), není však v dané věci přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují § 237 až 239 o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. není v této věci dovolání přípustné, neboť rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl věcně neprojednatelné odvolání žalovaného, není rozhodnutím ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci nezakládají proto, že zmíněný typ usnesení v jejich taxativních výčtech není uveden.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2008
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu