33 Cdo 3682/2019-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně ČESKÁ TELEVIZE, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4 (identifikační číslo osoby 000 27 383), zastoupené D. K., se sídlem v XY, proti žalovanému D. M., bytem XY, o zaplacení 810 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 58 C 34/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. července 2018, č. j. 70 Co 247/2018-53, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 20. 7. 2018, č. j. 70 Co 247/2018-53, potvrdil usnesení ze dne 17. 5. 2018, č. j. 58 C 34/2018-15, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) vyslovil podle § 105 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, svou místní nepříslušnost, neboť žalovaný má faktické trvalé bydliště na adrese XY, tedy bydlí v obvodu působnosti Okresního soudu v Semilech; věc místně příslušnému Okresnímu soudu v Semilech postoupil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dne 1. 10. 2018 dovolání, v němž současně požádal, aby mu soud pro dovolací řízení ustanovil zástupce z řad advokátů a osvobodil jej od soudních poplatků pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 11. 6. 2019, č. j. 58 C 34/2018-119, Obvodní soud pro Prahu 4 žalovanému nepřiznal osvobození od soudních poplatků (v reakci na žádost, kterou žalovaný uplatnil ve svém dovolání ze dne 8. 9. 2018 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2018, č. j.
58 C 34/2018-15, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2018, č. j. 70 Co 247/2018-53). Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 8. 2019, č. j. 70 Co 251/2019-167, toto rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Usnesením ze dne 30. 9. 2019, č. j. 58 C 34/2018-185, Obvodní soud pro Prahu 4 žalovanému uložil, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení předložil plnou moc svého zástupce z řad advokátů (§ 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu), nebo aby ve stejné lhůtě doložil své právnické vzdělání (§ 241 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Současně ho poučil o právních důsledcích neuposlechnutí této výzvy. Na tuto výzvu, která mu byla doručena 3. 10. 2019, reagoval žalovaný podáním, ze dne 7. 10. 2019, v němž popisuje svou bezútěšnou situaci a sděluje soudu, že „s vynaložením veškerého úsilí nemůže nedostatky (tzv. povinného zastoupení) odstranit svým úsilím“ (podle obsahu jde o novou žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení). Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30.
9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“). Podle usnesení velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, platí: „Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o.
s. ř.)“. Ve smyslu shora citovaného usnesení dovolací soud v nyní posuzovaném případě zkoumal, zda u dovolatele, který v dovolacím řízení není zastoupen advokátem, ani sám nemá právnické vzdělání, jsou splněny ve smyslu § 30 o. s. ř. předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů; ty mohou být splněny teprve tehdy, jsou-li u něho dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (k přednosti vyřešení otázky osvobození od soudních poplatků srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
4. 2014, sp.
zn. 21
Cdo 987/2013). Osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. není možné přiznat, pokud to neodůvodňují poměry účastníka a pokud se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatnění práva. Z rozhodnutí odvolacího soudu i ze spisu je patrné, že soudy možnost osvobození žalovaného od soudních poplatků projednávaly již opakovaně. Protože žalovaný nyní v žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení neuvedl žádné skutečnosti, které by mohly vést k rozdílnému rozhodnutí v této otázce, resp. které by mohly zvrátit závěr soudů o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva, dovolací soud neshledal podmínky pro jeho osvobození od zaplacení soudního poplatku podle § 138 odst. 1 o.
s. ř. Neshledal-li dovolací soud podmínky pro osvobození dovolatele od zaplacení soudního poplatku, nebyl mu podle § 30 o. s. ř. ani ustanoven zástupce pro řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2018, č. j. 70 Co 247/2018-53. Podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě ke zhojení tohoto nedostatku nedošlo, dovolací soud dovolací řízení zastavil (§ 241b odst. 2 část věty před středníkem a § 104 odst. 2 věta třetí o.
s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodováno v konečném rozhodnutí ve věci. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 11. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu