33 Cdo 3692/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně J. Š., zastoupené advokátem, proti žalované J. H., zastoupené advokátkou, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 9 C 144/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. března 2007, č. j. 10 Co 464/2006-66, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
7. března 2007, č. j. 10 Co 464/2006-66, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. ledna 2006, č. j.
9 C 144/2004-37, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je vlastnicí nemovitosti, a to domu č. 32 na parcele č. 1015, parcely č. 1015 – zastavěná plocha
a nádvoří a parcely č. 1016 – trvalý travnatý porost, vše v katastrálním území K. B., obec a okres Ú. n. L., zapsané na listu vlastnictví č. 51 u Katastrálního úřadu pro Ú. k., katastrální pracoviště Ú. n. L., a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn.
29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná
v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Dovolací výhrada žalobkyně vůči závěru odvolacího soudu, že nebylo prokázáno žádné závadné jednání žalované vůči ní a členům její rodiny, je z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. irelevantní, neboť vystihuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je zde vyloučeno [srov. výslovné znění
§ 241a odst. 3 o. s. ř., omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle
§ 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.].
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].
Podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím řízení.
V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny
v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované
v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v dovolacím řízení přišla žalobkyně s (novým) tvrzením, že žalovaná o ni trvale neprojevuje opravdový zájem a toto její jednání naplňuje znaky hrubého porušování dobrých mravů. K tomuto tvrzení dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť, jak již bylo výše vyloženo, nemůže při rozhodování
o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohla žalobkyně uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinila.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu