33 Cdo 3721/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) J. Č. a b) J. Č., zastoupených JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci III, 1. máje 535/50, proti žalované ACM Money Česká republika, a.s. se sídlem v Praze 8, Čimická 780/61, identifikační číslo 26158761, zastoupené JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 27 C 302/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. března 2011, č. j. 30 Co 199/2010-116,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 17. září 2009, č. j. 27 C 302/2008-52, zrušil rozhodčí nález ze dne 5. 9. 2008, č.j. RD/201/08/ACM-23, vydaný JUDr. J. Č., CSc., rozhodcem ad hoc jmenovaným společností HONESTA, s.r.o. se sídlem v Liberci, Zeyerova 560/25. Současně rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 30. března 2011, č. j. 30 Co 199/2010-116, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaná zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že v daném případě nebyl důvod k zamítnutí návrhu na zrušení rozhodčího nálezu podle § 33 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), neboť došlo-li k porušení směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (žalobcům se nedostalo poučení o procesních právech spotřebitele, konkrétně o právu namítat neplatnost rozhodčí smlouvy), nelze mít žalobce za stranu, která mohla uplatnit neplatnost rozhodčí smlouvy podle § 31 písm. b/ zákona č. 216/1994 Sb. Žalovaná prosazuje názor, že i v případě, že by rozhodčí doložka byla neplatná, mělo být respektováno ustanovení § 33 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, a žaloba měla být zamítnuta proto, že žalobci nedoložili, že v rozhodčím řízení namítli neplatnost rozhodčí doložky. Směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách nestanoví nepřípustnost arbitrability ve spotřebitelských věcech; její tzv. horizontální účinek, tedy účinek ve vztahu mezi jednotlivci umožňující dovolat se vzájemných práv z komunitárního práva, je odmítán. Jinak řečeno, existuje-li jednoznačná a opačná vnitrostátní úprava, není možné směrnici aplikovat. Otázkou (ne)platnosti rozhodčí doložky se Nejvyšší soud zabýval ve skutkově zcela obdobné věci; v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, dostupném veřejnosti na internetových stránkách www.nsoud.cz., formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva (absolutně) neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Absolutní neplatnost právního úkonu působí - s ohledem na to, že je zároveň stanovena ve veřejném (obecném) zájmu - přímo ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), a bez ohledu na to, zda se jí někdo dovolal. K absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží soud i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti za předpokladu, že skutečnosti, které jsou s ní spojeny, vyjdou v řízení najevo. Již proto nemůže být rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou zpochybněného právního závěru zásadně významné. K výhradám žalované se sluší připomenout rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 26. října 2006, č. C-168/05 (věc Elisa María Mostaza Claro vs. Centro Móvil Milenium SL), ve které Evropský soudní dvůr formuloval závěr, že Směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládána v tom smyslu, že vyžaduje, aby vnitrostátní soud, kterému je předložena žaloba na neplatnost rozhodčího nálezu, posoudil neplatnost rozhodčí doložky a zrušil tento nález v důsledku toho, že uvedená dohoda obsahuje zneužívající klauzuli, i když spotřebitel neplatnost rozhodčí dohody uplatnil nikoli v rámci rozhodčího řízení, ale pouze v rámci žaloby na neplatnost. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání odmítl (243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobcům v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měly vůči žalobkyni právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. února 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu