33 Cdo 3760/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy
ve věci žalobce J. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) J. B., a 2)
M. N. R., oběma zastoupeným, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v
Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 203/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2008, č. j. 26 Co 12/2008-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2008,
č. j. 26 Co 12/2008-63, jímž byl potvrzen (v pořadí prvý) rozsudek Okresního
soudu v Kutné Hoře ze dne 26. června 2007, č. j. 8 C 203/2006-46, zamítající
žalobu
o určení, že žalobce je vlastníkem označených nemovitostí, není přípustné podle
§ 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237
odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z
hlediska kritérií § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř. otevřel dovolacímu přezkumu správnost posouzení, zda
v řízení zjištěné chování žalovaných vůči němu lze kvalifikovat jako hrubé
porušení dobrých mravů. Řešení této otázky však postrádá významový přesah do
širšího kontextu soudní praxe, neboť úvaha, zda chování obdarovaného lze
kvalifikovat jako chování hrubě porušující dobré mravy, se odvíjí od posouzení
všech zvláštností každého případu a závěry v konkrétním případě tak lze jen
velmi obtížně zobecnit. Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, který je
významný z hlediska aplikace § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku,
ve znění pozdějších předpisů, podal Nejvyšší soud České republiky ve svých
rozhodnutích již opakovaně. Namátkou lze zmínit např. rozsudek
ve věci sp. zn. 33 Odo 538/2003 ze dne 25. 10. 2004, který (v souladu s
ostatními judikáty dovolacího soudu) podává definici dobrých mravů společnosti
a vyjadřuje se obecně k aplikovatelnosti § 630 obč. zák. tak, že k naplnění
skutkové podstaty
pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci
nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při
zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska
společenského a objektivizovaného pochybnosti o kolizi s dobrými mravy.
Odvolací soud rozhodl v posuzovaném případě v intencích uvedeného výkladu, a
není proto opodstatněná výtka dovolatele, že jeho rozhodnutí je v rozporu s
hmotným právem.
Skutkový základ sporu nelze v daném případě zpochybnit, pro dovolací soud je
závazný (srov. doslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř.). Námitky, jimiž
dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávnost, resp. neúplnost skutkových
zjištění (konkrétně, že nesprávně a nedostatečně byly vyhodnoceny výpovědi
svědkyň A. L. a J. D., z nichž podle dovolatele vyplývá, že se o něho žalovaní
řádně nestarali a nevytvářeli mu prostředí vhodné pro jeho zdravotní stav),
nemohou přípustnost dovolání v dané věci založit (srov. znění § 241a odst. 3 o.
s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací
soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy
žalovaným, kteří by jinak měli právo na jejich náhradu, v této fázi řízení
žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2009
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu