33 Cdo 3763/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí ČR se sídlem v Praze 1, Letenská 18, proti žalovanému Ing. M. K., zastoupenému JUDr. Jiřím Lukášem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 160, o zaplacení úroků z prodlení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 Cm 6/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 1 Cmo 29/2007-161, ve znění opravného usnesení ze dne 22. února 2008, č. j. 1 Cmo 29/2007-166, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Lukáše, advokáta se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 160.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým vrchní soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2006, č. j. 43 Cm 6/2002-112, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 21. září 2006, č. j. 43 Cm 6/2002-136, v zamítavém výroku o částce 917.126,- Kč představující kapitalizované úroky z prodlení z nezaplacené části kupní ceny ve výši 3,266.678,- Kč, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na skutkovém závěru, že žalovaný částku 917.126,- Kč samostatnou platbou žalobkyni uhradil, jeho závazek v tomto rozsahu zanikl, a proto v tomto rozsahu žalobu neshledaly důvodnou; tento závěr žalobkyně nezpochybňuje a ostatně ani zpochybňovat nemůže v rámci přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – viz § 241a odst. 3 o. s. ř. Za této situace otázka výkladu čl. V. kupní smlouvy ze dne 28. 6. 1993 ve znění dodatku č. 3 ze dne 26. 5. 1997 nemůže být otázkou zásadního právního významu. Navíc přezkum výše uvedeného závěru by postrádal potřebný judikatorní (zobecňující) přesah, jelikož jde o posuzování platnosti konkrétního právního úkonu mající význam právě a jen pro projednávanou věc. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout. Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. je neúspěšná žalobkyně povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Ty představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 500,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč, a 20 % DPH ve výši 160,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 16. prosince 2010
JUDr. Václav D u d a , v. r. předseda senátu