33 Cdo 3788/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou
Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně ZEPTER INTERNATIONAL s. r. o. se sídlem v
Praze 1, Spálená 112/55, identifikační číslo osoby 145 00 469, zastoupené JUDr.
Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám.
Přemysla Otakara II. 395/30a, proti žalované M. Š., zastoupené JUDr. Slavomírem
Korečkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 2002, o zaplacení
34.990,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod
sp. zn. 104 EC 149/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 16. října 2013, č. j. 17 Co 374/2013-123, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10.
října 2012, č. j. 104 EC 149/2012-43, uložil žalované povinnost zaplatit
žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci rozsudku částku 34.990,- Kč spolu s
úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 21. 5. 2011 do zaplacení a rozhodl o
nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. října 2013, č. j. 17 Co
374/2013-123, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §
237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zák. č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí
(§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a
čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a
ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Dovolání žalované shora uvedený postulát nesplňuje, neboť žalovaná v něm
vymezila přípustnost dovolání toliko citací ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by
přitom uvedla, který z důvodů přípustnosti dovolání má za splněný. Nadto je
třeba konstatovat, že v dovolání ani není uplatněn jediný způsobilý dovolací
důvod vymezený v § 241a odst. 1 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací námitky
totiž směřují výhradně proti skutkovému zjištění odvolacího soudu, že žalovaná
v řízení neprokázala, že odstoupila od kupní smlouvy ze dne 27. 6. 2009,
případně proti hodnocení důkazů, na jehož základě odvolací soud k tomuto
zjištění dospěl. Nesprávná skutková zjištění však nejsou podle současné právní
úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Předpoklady přípustnosti dovolání nejsou ve smyslu § 237 o. s. ř. řádně
vymezeny ani ve vztahu k námitkám, jimiž žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že
se řádně nezabýval hodnocením platnosti kupní smlouvy, a jimiž brojí proti
výroku o nákladech odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle
§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).