33 Cdo 3805/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce hlavního města Prahy se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, zastoupeného JUDr. Renatou Scholzovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Blanická 28, proti žalované D. Č., zastoupené JUDr. Petrem Holznerem, advokátem se sídlem Praha 6, Španielova 1299, o zaplacení částky 42.988,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 348/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2009, č. j. 25 Co 584/2008-49,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal po žalované zaplacení celkem 42.988,- Kč, z titulu nezaplaceného nájemného a služeb za rok 2006 a z titulu konečného vyúčtování služeb za rok 2005.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. února 2009, č. j. 25 Co 584/2008-49, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. července 2008, č. j. 6 C 348/2007-37, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 42.988,- Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci dovoláním dotčeným výrokem sice odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění převyšujícím částku 20.000,- Kč, avšak tato částka sestává z částek 17.005,- Kč (dlužné nájemné za měsíce leden, únor, květen, říjen a prosinec 2006), 12.721,- Kč (dlužné úhrady za služby ve stejném období) a 13.262,- Kč (z titulu konečného vyúčtování za rok 2005). Protože jde o tři samostatné nároky s odlišným skutkovým základem, je třeba posuzovat přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. u každého jednotlivého nároku zvlášť bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
5. 1998, sp. zn. 25 Cdo 735/98, a ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněná v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 113/98 a SJ 9/2000). Jelikož ani jeden z uvedených samostatných nároků nepřesahuje limitní částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vzhledem k § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. vyloučena; skutečnost, že souhrn jednotlivých plnění uvedenou částku přesahuje, je bez významu. Okolnost, že napadené rozhodnutí obsahuje nesprávné poučení o tom, že
dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2003). Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaná v tomto řízení nevynaložila žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. října 2014
JUDr. Blanka M o u d r á předsedkyně senátu