33 Cdo 3808/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce
JUDr. R. P., proti žalovanému B. K., zastoupenému Mgr. Petrem Broďánim,
advokátem se sídlem v Sokolově, K. H. Borovského 63, o 86.555,40 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 12 C 310/2010,
o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. ledna
2013, č. j. 14 Co 624/2012-109, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 13.
srpna 2012, č. j. 12 C 310/2010-86, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. ledna 2013, č.
j. 14 Co 624/2012-109, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně
rozhodnutí odvolacího soudu (srovnej § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu v platném znění – dále jen „o. s. ř.“). Občanský
soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání
dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že žalovaný napadl
dovoláním také rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenul uvedenou podmínku
dovolacího řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod
č. 47/2006). Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky
řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle § 104 odst. 1 věty
prvé ve spojení s § 243b o. s. ř., řízení o dovolání proti rozsudku Okresního
soudu v Sokolově ze dne 13. srpna 2012, č. j. 12 C 310/2010-86, zastavil. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání
přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí
pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby
dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní,
znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního
práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího
soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve
vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak. Posuzováno podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) žalovaný shora
uvedenému požadavku nedostál. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle §
243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu
pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29
NSČR 51/2013). Pouze pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve
smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
není zpochybnění právního posouzení věci,
vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci
odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o
zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze
(ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném
od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§ 243b odst. 5, věta první, § 218
písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2013
JUDr. Václav Duda
předseda senátu