33 Cdo 3852/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci
žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Františkem Šejnostem, advokátem se sídlem
v Praze 2, Pod Slovany 12, proti žalovaným 1) V. M., zastoupené JUDr. Pavlem
Bergerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38 a 2) Rx
MODALITY s.r.o. v likvidaci se sídlem v Praze 5, Trnkovo nám. 1112/2, IČ
27077489, o zaplacení 200.000,- Kč a 100.000,- Kč s příslušenstvími, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 250/2006, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2010, č. j. 62 Co
439/2009-360, takto:
I.
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2010,
č. j. 62 Co 439/2009-360, kterým byl ve věci samé potvrzen žalobu zamítající
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. února 2009, č. j. 13 C
250/2006-286, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s.
ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.,
neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam
(§ 237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se
nepřihlíží.
Jak vyplývá z obsahu dovolání, žalobkyně v něm uplatnila pouze dovolací důvody,
které jsou v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s.
ř. výslovně zapovězeny (tj. důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3
o. s. ř.). Soudům totiž vytýká především nesprávně zjištěný skutkový stav věci,
resp. vadné hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam
mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková
zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém
rozsahu, případně v jakém směru) ústící v závěr, že v řízení neprokázala, že
její syn Mgr. L. K. půjčil první žalované částku 200.000,- Kč na založení
obchodní společnosti a druhé žalované částku 100.000,- Kč na zahájení svého
provozu. Oproti soudům prosazuje názor, že toto tvrzení prokázala
„subsidiárními“ důkazy. Dále pak namítá, že řízení je zatíženo vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá v tom, že soudy
neprovedly jí navrhovaný listinný důkaz pokladní složenkou z 22. 7. 2003, jímž
hodlala prokázat, že částku 200.000,- Kč vložil na účet nově vznikající
společnosti Rx MODALITY s. r. o. právě Mgr. K. Odkazujíc na judikaturu
Ústavního soudu vyjadřuje přesvědčení, že tímto způsobem zároveň bylo porušeno
její právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. Namítaná vada řízení - i kdyby byla dána - nemůže být
pro posouzení přípustnosti dovolání relevantní, neboť nemá přesah do roviny
zásadního posouzení procesních předpisů, resp. otázka, zda je či není takové
vady, nevychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesně právního
předpisu (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. IV.
ÚS 1464/10). Navíc nelze přehlížet, že soud prvního stupně v dané věci provedl
mimo jiné důkaz zprávami Komerční banky, a.s., z nichž učinil zjištění, že na
bankovní účet společnosti Rx MODALITY s. r. o. (druhé žalované) byly v roce
2003 provedeny pouze dva vklady, a to dne 22. 7. 2003 vklad 200.000,- Kč a dne
5. 9. 2003 vklad 750.000,- Kč, přičemž ani jeden z nich neprovedl Mgr. K., a že
částku 200.000,- Kč vložila dne 22. 7. 2003 na bankovní účet Rx MODALITY s. r.
o. (druhé žalované) V. M. (první žalovaná) s tím, že se jedná o prostředky
složené za účelem splacení peněžitých vkladů na základní kapitál této obchodní
společnosti zapsané do obchodního rejstříku dne 28. 7. 2003.
Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle § 243b odst. 5
věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy
žalovaným, které by jinak měly právo na jejich náhradu, v této fázi řízení
žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k
o v á, v. r.
předsedkyně
senátu