33 Cdo 387/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně P. p., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. B., zastoupenému advokátem, o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu Pro P. pod sp. zn. 39 C 114/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v P. ze dne 15. června 2006, č. j. 58 Co 160/2006-30,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.050,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Žalovaný se domáhal obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro P. pod sp. 39 C 33/2002, v němž mu byla rozsudkem ze dne 21. 3. 2002, č. j. 39 C 33/2002-15, uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2.232,70 Kč a nahradit ji náklady řízení.
Obvodní soud pro P. usnesením ze dne 19. prosince 2005, č. j. 39 C 114/2005-13, ve znění opravného usnesení ze dne 7. února 2006, č. j. 39 C 114/2005-20, žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v P. usnesením ze dne 15. června 2006,č. j. 58 Co 160/2006-30, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení stanovené v § 228 odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž opakovaně namítá, že v původním řízení nemohl bez své viny použít skutečnosti či důkazy, které pro něho mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. I když nepopírá oprávněnost faktury žalobkyně, namítá, že o faktuře nevěděl a dozvěděl se o ní až v době, kdy kromě jistiny byly požadovány i náklady soudního řízení. To bylo způsobeno faktickou změnou jeho bydliště. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas, k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v § 238 odst. 1 písm. a/, § 238 odst. 2 a § 237 o. s. ř. Podle § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí § 237 o. s. ř. obdobně
(tzn. že dovolání je přípustné za stejných podmínek, jaké stanoví pro přípustnost dovolání proti rozsudku nebo proti jeho usnesení ve věci samé § 237, a to včetně omezení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 2 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží (srov. § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Protože v původním řízení rozhodovaly soudy o nároku žalobkyně na zaplacení částky 2.232,70 Kč s příslušenstvím, je v dané věci přípustnost dovolání vyloučena právě ustanovením § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.; dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítnout (§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.750,- Kč (§ 10 odst. 1, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 29. ledna 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu