ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Novákem, advokátem se sídlem v Přerově, Čechova 2, proti žalovaným 1) J. V. a 2) B. V., zastoupeným JUDr. Stanislavou Bradovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Kratochvílova 43, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 13 C 218/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. dubna 2010, č. j. 69 Co 82/2010-217, takto:
I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 20. října 2009, č. j. 13 C 218/2007-158, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 29. prosince 2009, č. j. 13 C 218/2007-170, uložil žalovaným povinnost uzavřít s žalobcem kupní smlouvu ve zde uvedeném znění a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak poté, kdy jeho předchozí rozsudek ze dne 27. února 2008, č. j. 13 C 218/2007-36, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 6. června 2008, č. j. 69 C 349/2008-54, zrušen a věc mu byla se závazným právním názorem vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 29. dubna 2010, č. j. 69 Co 82/2010-217, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalovaní jsou vlastníky pozemku parc. č. 1759/204 v katastrálním území T., který nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 26. 10. 2004 od K. P.; část tohoto pozemku (podle geometrického plánu č. 730-11/2007 jde o pozemek parc. č. 1759/277) užívá žalobce z titulu náhradního užívání. Žalobce vlastnil pozemky parc.
č. 1051/1 a 1051/2, které byly začleněny do pozemků užívaných tehdejším JZD Nový Život. Rozhodnutím bývalého
ONV Přerov, odboru lesního a vodního hospodářství a zemědělství ze dne 2. 11. 1982, byla podle vyhlášky ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 27/1958 Ú.l. schválena změna projektu HTÚP (hospodářsko-technické úpravy pozemků) pro zemědělský závod JZD Nový Život se sídlem v T. Na základě tohoto rozhodnutí byly vytýčeny pozemky určené k náhradnímu užívání a následně předány jejich uživatelům. Žalobci byl k náhradnímu užívání přidělen pozemek o výměře 2700 m2 označený parc. č. 1759/206, který následně užíval a užívá.
Rozhodnutím bývalého Okresního národního výboru v Přerově ze dne 15. 2. 1983 byl žalobci udělen souhlas ke změně kultury parcely č. 1759/206 v katastrálním území T. a stavebním povolením ze dne 6. 5. 1983, mu bylo povoleno tento pozemek oplotit (resp. povolena byla stavba oplocení pozemku parc. č. 1759/206); následným kolaudačním rozhodnutím ze dne 30. 1. 1987, bylo žalobci povoleno užívání stavby oplocení. Z geometrického plánu č. 605-64/2004 bylo zjištěno, že pozemky parc. č. 1759/203, č. 1759/204, č. 1759/205, č. 1759/206, č. 1759/207 zanikly a následně byly vytvořeny nové pozemky; mezi nimi i pozemek č. 1759/204 o rozloze 1.964 m2, který vznikl sloučením pozemků č. 1759/203, č. 1759/204, části pozemku č. 1759/206 a č. 1759/207.
Z vyjádření geodetické kanceláře GEOKAM Přerov ze dne 18. 12. 2008 bylo zjištěno, že výše uvedeným geometrickým plánem byla z původní parcely č. 1759/206 oddělena část o výměře 894 m2, která byla „přisloučena“ do změnou dotčené parcely č. 1759/204; tato část je vyznačena v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku č. 730-11/2007 ze dne 19. 2. 2007 jako pozemek parc. č. 1759/277 (geometrickým plánem z 19. 2. 2007 byly z původního pozemku č. 1759/204 vytvořeny nové pozemky parc. č. 1789/2004 o výměře 1.070 m2 a parc.
č. 1759/277 o výměře 894 m2). Dopisy z 1. 12. 2005 a z 16. 6. 2006 žalobce uplatnil vůči žalovaným předkupní právo k části pozemku č. 1759/204.
Takto zjištěný skutkový stav soudy poměřovaly ustanoveními § 603 odst. 3 občanského zákoníku ve spojení s § 16 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Dospěly shodně k závěru, že kupní smlouvou ze dne 26. 10. 2004, kterou žalovaní nabyli vlastnické právo k pozemku č. 1759/204, bylo porušeno zákonné předkupní právo žalobce k pozemku č. 1759/277.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozují z § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Nesouhlasí především se závěrem, že žalobci svědčilo právo náhradního užívání předmětného pozemku. Zpochybňují zjištění soudů, že rozhodnutí Okresního národního výboru v Přerově ze dne 2. 11. 1982 o schválení změny projektu HTÚP pro zemědělský závod JZD Nový Život se sídlem v T. nabylo právní moci, a připomínají, že v řízení nebyl proveden důkaz správním spisem o schválení změny HTÚP ani projektem o změně HTÚP.
Mají za to, že důkazy, ze kterých soudy vycházely, nemají dostatečnou vypovídací hodnotu. Oproti odvolacímu soudu prosazují rovněž názor, že rozhodnutí o schválení změny projektu HTÚP je nicotné, neboť přípis z JZD Nový Život ze dne 23. 8. 1989 nesplňuje náležitosti návrhu na změnu pozemkových úprav vyžadovaných vyhláškou č. 17/1958 Ú.l. Na nicotnost tohoto rozhodnutí usuzují rovněž z toho, že žalobce nikdy nebyl samostatně hospodařící zemědělec, což bylo podmínkou pro přidělení pozemku k náhradnímu užívání.
Rozhodnutí o schválení změny projektu považují za neurčité a nepřezkoumatelné, neboť nemá náležitosti správního rozhodnutí. Za nesprávný považují rovněž skutkový závěr odvolacího soudu, že část parcely č. 1759/206 užívaná žalobcem koresponduje s pozemkem č. 1759/277. Jsou přesvědčeni, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, která část pozemku ve zjednodušené evidenci parc. č. 1759/17 byla skutečně dána žalobci do náhradního užívání, respektive o jaké výměře. Poukazují přitom na rozdíl mezi avizovanou výměrou pozemku, která měla činit 2500 m2, a žalobcem užívanou výměrou (2746 m2).
Z uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále opět jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami (žalovanými) za splnění podmínky zastoupení dovolatelů advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o.
s. ř.), a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., se zaměřil na posouzení otázky, zda je též důvodné. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přestože žalovaní v dovolání výslovně avizují uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a/ o.
s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolání konkrétní výtky podřaditelné tomuto důvodu neobsahuje. Z obsahu spisu se vady řízení nepodávají. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s.
ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, žalovaní zpochybnili závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí tehdejšího Okresního národního výboru v Přerově o schválení změny projektu HTÚP ze dne 2. 11. 1982 nabylo právní moci. Uvedenému dovolacímu důvodu lze podřadit rovněž dovolací námitku, že v řízení nebylo náležitě prokázáno, který pozemek, o jaké výměře, dostal žalobce do náhradního užívání, resp. že oporu v provedených důkazech nemá závěr odvolacího soudu, že parcela označená v geometrickém plánu č. 730-11/2007 ze dne 19.
2. 2007 jako pozemek parc. č. 1759/277 je tou částí pozemku, která byla oddělena od žalobcem užívaného pozemku. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o.
s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8). Odvolací soud v posuzovaném případě uvěřil tvrzení žalobce, že mu vzniklo právo náhradního užívání k předmětnému pozemku, neboť bylo podpořeno jak listinným důkazem - Rozhodnutím Okresního národního výboru v Přerově, oboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství ze dne 2.
11. 1982, jímž byly schváleny změny projektu HTÚP pro zemědělský závod JZD Nový Život se sídlem v T., jehož přílohou je situační náčrt a výkaz směn pozemků, v němž je uvedeno jméno žalobce a číslo jemu přiděleného pozemku (pozemku parc. č. 1759/206), tak výpověďmi svědků B., K., V. a Ž. Vzal přitom za prokázané, že rozhodnutí o schválení změny projektu nabylo právní moci, neboť k takové úvaze vedly údaje uvedené ve stavebním povolení, kterým byla povolena stavba oplocení pozemku č. 1759/206 a kolaudačním rozhodnutí, kterými bylo povoleno zřízení a užívání stavby oplocení.
Skutečnost, že z původní parcely č. 1759/206 byla geometrickým plánem č. 605-64/2004 oddělena část o výměře 894 m2, která byla „přisloučena“ do parcely č. 1759/204, vyplývá z vyjádření geodetické kanceláře GEOKAM Přerov s.r.o. ze dne 18. 12. 2008. Žalovanými připomínané rozpory ve výměrách předmětného pozemku byly vysvětleny při výslechu svědka Ing. D. M., který vypověděl, že vyměřování nebylo přesné a probíhalo více či méně odhadem.
Tento svědek rovněž potvrdil, že pozemek oddělený geometrickým plánem č. 703-11/2007 jako pozemek parc. č. 1759/277 svou polohou i výměrou odpovídá části původního pozemku č. 1759/206, která byla „přisloučena“ do pozemku č. 1759/204. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li odvolacímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, tak jako je tomu v posuzovaném případě, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. Logicky a náležitě zdůvodněné skutkové závěry odvolacího soudu, že žalobci byl rozhodnutím Okresního národního výboru v Přerově ze dne 2. 11. 1982 přidělen do náhradního užívání pozemek označený v dřívější evidenci jako pozemek parc. č. 1759/206, že toto rozhodnutí nabylo právní moci, a že část pozemku označenou geometrickým plánem č. 730-11/2007 ze dne 19.
2. 2007 jako pozemek parc. č. 1759/277 byla oddělena do žalobcem užívaného pozemku, mají tudíž oporu v provedeném dokazování a nic nenasvědčuje tomu, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být soudy zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o.
s. ř. tudíž nebyl žalobci uplatněn právem. Podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
V rámci uvedeného dovolacího důvodu žalovaní zpochybnili správnost závěru odvolacího soudu, že rozhodnutí Okresního národního výboru v Přerově ze dne 2. 11. 1982 není nicotné. Problematikou nicotných správních aktů se zabývá rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 11/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Již ve svém rozsudku ze dne 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, Nejvyšší soud dovodil, že obecné soudy jsou oprávněny mimo rámec správního soudnictví zkoumat správní akty zásadně jen se zřetelem k tomu, zda se jedná o akty nicotné (nulitní neboli paakty) – tedy o akty, jejichž vady jsou tak závažné, že se neuplatňuje presumpce jejich správnosti.
Takové akty nevyvolávají právní účinky a od počátku se na ně pohlíží jako na akty neexistující.
Legislativní vymezení vad, jež činí správní akt nicotným, tehdejší československé právo neobsahovalo a neobsahuje je ostatně ani současné české právo. Právní teorií a soudní praxí je pokládán za nicotný správní akt vydaný k tomu „absolutně“ nepříslušným orgánem, přičemž za takový se obecně pokládá správní orgán, který podle svého zákonného vymezení není oprávněn (není v jeho pravomoci) o určité věci rozhodnout, buď proto, že tato pravomoc byla právním řádem udělena výhradně jinému orgánu (soudnímu nebo správnímu), nebo proto, že nebyla výslovně přiznána ani jemu, ani jinému orgánu.
Nicotnost v uvedeném smyslu je přičítána zejména správnímu aktu vydanému tzv. absolutně věcně nepříslušným orgánem, to jest orgánem, do jehož kompetence věc z hlediska kategorizace správních úřadů nespadá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. 22 Cdo 1622/2000, uveřejněný v časopise Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 969). Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že „nicotný je správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze.
Takovými vadami jsou např. absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí“ (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. července 2005, čj.
6 A 76/2001-96, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 793/2006). Samotná skutečnost, že správní rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem (touto otázkou se ovšem dovolací soud nemohl - jak bylo shora vysvětleno - zabývat), však jeho nicotnost nezakládá. Podle § 22 odst. 4 vyhlášky ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 27/1958 Ú.l. projekt schvaluje odbor zemědělství a lesního hospodářství rady okresního národního výboru za účasti zástupce místního národního výboru a navrhovatele.
Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že rozhodnutí ze dne 2. 11. 1982, kterým byly schváleny změny projektu HTÚP pro zemědělský závod JZD Nový Život se sídlem v T., bylo vydáno Okresním národním výborem v Přerově, odborem vodního a lesního hospodářství a zemědělství, tedy orgánem k tomu pověřeným, nejedná se o případ absolutního nedostatku pravomoci či absolutní nepříslušnosti rozhodujícího správního orgánu. Rozhodnutí Okresního národního výboru v Přerově ze dne 2. 11. 1982 proto nelze s ohledem na výše uvedené považovat za nicotné.
Ani dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tedy nebyl naplněn. Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení správný. Dovolací soud proto dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobci žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. srpna 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu