33 Cdo 4027/2019-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve
věci žalobce B. V., bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, Praha 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 427/2014, o dovolání
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2018, č. j. 91 Co
372/2018-89, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
13. 11. 2014; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 12. 2018, č. j. 91 Co 372/2018-89,
odmítl odvolání žalobce proti výroku usnesení soudu prvního stupně, jímž byl
zamítnut návrh na spojení věcí, potvrdil jej ve výroku o odmítnutí žaloby a ve
výroku o nákladech řízení. Podáním ze dne 21. 1. 2019 žalobce (dále též „dovolatel“) obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) podal dovolání proti výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne
17. 12. 2018, č. j. 91 Co 372/2018-89, jímž byla žaloba pro vady odmítnuta, a
zároveň požádal o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení. V téže věci žalobce (sp. zn. 42 C 427/2014) byl usnesením Obvodního
soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 10. 2018, č. j. 42 C 427/2014-79, zamítnut jeho
návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů a přiznání osvobození od soudních
poplatků o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2017,
sp. zn. 91 Co 81/2017; usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo potvrzeno
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2018, č. j. 91 Co 370/2018-85,
z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva. Protože žalobce na výzvy soudu reaguje při nezměněných poměrech opakovanými
žádostmi o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z
řad advokátů, bylo redundantní jej opakovaně vyzývat, aby předložil plnou moc
zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání proti rozhodnutí Městského soudu
v Praze ze dne 17. 12. 2018, č. j. 91 Co 372/2018-89. Za dané situace zhodnotil
otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2018, č. j. 91
Co 372/2018-89, přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne
8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupoval přitom podle zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod
2 zák. č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“. V posuzovaném případě nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalobci byl pro
dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť z jeho strany jde o
zřejmě bezúspěšné uplatnění práva ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. Z obsahu
spisu je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek žalobce nemůže být
úspěšný. Jeho podání zejména ze dne 13. 11. 2014, ze dne 30. 10. 2015, ze dne
20. 2. 2016 a ze dne 5. 7. 2016 neobsahují zákonem stanovené náležitosti žaloby
ve smyslu ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř., není z nich
zjistitelné, které věci se týká a co sleduje, absentuje v nich vylíčení
rozhodujících skutečností, označení důkazů a není z něho ani patrné, čeho se
žalobce domáhá. Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby
byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu
ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho
zájmů.
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze
samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu
spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího
nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné
uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení navrhovatele
zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné
uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné,
co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený
závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že
samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních
otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014). Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – sdílí názor odvolacího soudu,
podle něhož žaloba trpí takovými vadami, které nebyly dovolatelem v soudem
určené lhůtě odstraněny, a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat. Není tedy ani důvodné, aby pro dovolací řízení byl navrhovateli ustanoven
zástupce, když je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků
státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného
práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele. V situaci, kdy není splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele podle §
241 o. s. ř. a není ani důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o
dovolání, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.