33 Cdo 4092/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci
žalobce J. K., s místem podnikání v Jablonci nad Nisou, Liberecká 16,
identifikační číslo 12045080, zastoupeného Mgr. Pavlem Vernerem, advokátem se
sídlem v Turnově, Palackého 211, proti žalovanému J. S., zastoupenému JUDr.
Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí
5, o 72.853,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad
Nisou pod sp. zn. 11 C 168/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 1. července 2013, č. j. 36 Co
320/2012-244, ve znění opravného usnesení ze dne 4. října 2013, č. j. 36 Co
320/2012-251, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení 5.227,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla
Vernera, advokáta.
Žalovaný podal dovolání proti shora uvedenému rozsudku, jímž Krajský soud v
Ústí nad Labem ve výroku o věci samé „změnil“ rozsudek Okresního soudu v
Jablonci nad Nisou ze dne 17. dubna 2012, č. j. 11 C 168/2007-218, tak, že
žalovanému uložil zaplatit žalobci 72.853,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z
prodlení (výrok I.), ohledně částky 15.264,- Kč se zákonným úrokem z prodlení
žalobu zamítl (výrok II.), konstatoval, že ve výroku II. zůstává rozsudek soudu
prvního stupně nedotčen (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV.
až VI.). Přípustnost dovolání (hodnoceno podle jeho obsahu) dovozuje ze znění §
237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1.
2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na
zodpovězení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
obvyklé soudní praxe, neboť v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31.
července 1996, sp. zn. Cdon 227/96, dospěl k závěru o určitosti předmětu plnění
podle smlouvy o dílo.
Dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Námitkami, že se nikdy s žalobcem nedohodl na díle spočívajícím v rekonstrukci
koupelny a WC, tj. že si nedohodli předmět díla (rozsah plnění) a jeho
úplatnost, pouze se shodli na dodání materiálu vyššího standardu, přičemž
žalovaný měl uhradit rozdíl v ceně, že na totožný předmět plnění již byla dříve
uzavřena smlouva (učiněna objednávka) vlastníkem domu, včetně výhrady vůči
zjištění soudů, co je obsahem listiny označené jako „Rekonstrukce ...“,
neuplatnil žalovaný jediný možný dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.;
zpochybňuje totiž správnost zjištěného skutkového stavu věci a nikoli právní
posouzení věci. Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího
důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení
věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení
věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající
se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.)
nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a
odst. 1 o. s. ř.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání
přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí
pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Domáhá-li se dovolatel
revize řešení několika otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve
vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolaní, tzn., že je povinen uvést, v čem se při jejím řešení odvolací soud a)
odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) že jde o
otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou nebo c) že uvedená
právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. že tato, již
dříve dovolacím soudem vyřešená otázka má být dovolacím soudem posouzena
(opětovně, ale) jinak. Dovolatel podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.)
ve vztahu k řešení otázky nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu z
pohledu § 157 o. s. ř. shora uvedenému požadavku nedostál; existence vady
řízení, která není uplatněna v souladu se zněním § 237 o. s. ř., není způsobilá
založit přípustnost dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2013
JUDr. Václav Duda
předseda senátu