33 Cdo 4097/2019-212
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně M. U., bytem XY, zastoupené JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem v Táboře, Nerudova 3184, proti žalované B. B., bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, o návrhu na určení obsahu smlouvy, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 C 253/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 19. 9. 2019, č.j. 15 Co 273/2019-176, o návrhu žalobkyně na odklad právní moci rozsudku, t a k t o:
Právní moc rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 19. 9. 2019, č.j. 15 Co 273/2019-176, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož součástí byl také návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Žalobkyně uvedla, že žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně podala návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy uzavřené s třetí osobou. K tomuto vkladu, v důsledku předběžného opatření nařízeného na žádost žalobkyně usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 11. 2018, č.j. 9 C 253/2018-61, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 15. 1. 2019, č.j. 15 Co 419/2018-81, nedošlo. Předběžné opatření však právní mocí dovoláním napadeného rozhodnutí zaniká, a tak může žalovaná opětovně podat návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch třetí osoby, čímž by byla vážně ohrožena práva žalobkyně.
Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud v projednávané věci přihlédl k tomu, že v předchozím řízení bylo žalované rozhodnutími obecných soudů uloženo zdržet se jakéhokoli nakládání s nemovitostmi, o které v daném sporu jde. Důvody, pro které tak bylo učiněno, nadále trvají. Zánikem účinků předběžného opatření právní mocí dovoláním napadeného rozhodnutí jsou práva žalobkyně vážně ohrožena, neboť vkladem vlastnického práva ve prospěch třetí osoby do katastru nemovitostí by se spor stal bezpředmětným.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, aniž by tím předjímal výsledek rozhodnutí o dovolání ve věci samé, tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2020
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu
Dovolání je přípustné, protože se odvolací soud při řešení otázky zániku závazku vyplývajícího ze smlouvy o smlouvě budoucí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§ 237, § 239 o. s. ř.). Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 1785 o. z. se smlouvou o smlouvě budoucí nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.
Podle § 1786 o. z. vzniká zavázané straně povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.
Podle § 1787 o. z. může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě, nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud (odstavec 1/). Obsah budoucí smlouvy se určí podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhů stran a přihlédne se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány (odstavec 2/).
Převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu (§ 1105 o. z.). Stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době (§ 2006 odst. 1 o. z.).
Odvolací soud vyšel po skutkové stránce – zejména – z toho, že výhradní dohodou o zprostředkování ze 17. 4. 2018 (uzavřenou na dobu do 31. 8. 2018) se realitní kancelář M&M reality holding a.s. (zprostředkovatelka) zavázala obstarat žalované příležitost uzavřít se zájemcem kupní smlouvu nebo smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jejímž předmětem byly v žalobě specifikované nemovité věci. Žalovaná se – kromě jiného – zavázala neuzavřít kupní smlouvu s třetí osobou vyjma zájemce obstaraného zprostředkovatelkou a současně zmocnila zprostředkovatelku „k uzavření i ukončení dohody o koupi nemovitosti“ se zájemcem s tím, že ze smlouvy o smlouvě budoucí „vyplývá pro klienta povinnost uzavřít na výzvu zájemce kupní smlouvu nejpozději do 1 měsíce od vyzvání“.
Dohodu o koupi nemovitostí výslovně deklarovanou jako smlouvu o smlouvě budoucí (§ 1785 a násl o. z.) uzavřela 17. 8. 2018 žalovaná zastoupena zprostředkovatelkou s žalobkyní; účastnice se zavázaly uzavřít smlouvu o převedení nemovitých věcí do vlastnictví žalobkyně za kupní cenu 2.720.000 Kč. Kupní smlouvou z 10. 10. 2018 žalovaná nemovité věci prodala A. M. J. Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 11. 2018, č. j. 9 C 253/2018-61, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 15.
1. 2019, č. j. 15 Co 419/2018-81, uložil předběžným opatřením žalované, aby nenakládala s nemovitými věcmi (§ 102 odst. 1, § 76 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.). Řízení o vkladu vlastnického práva pro A. M. J. vedené pod V-7393/2018 katastrální úřad přerušil.
Judikatura Nejvyššího soudu za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), byla ustálena v tom, že smlouva o smlouvě budoucí je účinná jen mezi jejími smluvními stranami (§ 50a obč. zák.). Převede-li smluvní strana platnou smlouvou vlastnické právo k věci, jejíž zamýšlený převod je obsahem smlouvy o smlouvě budoucí, na osobu třetí, zaniknou práva a povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění (§ 575 a násl. obč. zák.) a na jejich místo nastupují odpovědnostní vztahy mezi účastníky smlouvy (§ 420 a násl. obč. zák.).
Smlouva o smlouvě budoucí působí jen mezi jejími účastníky (nikoliv absolutně) a porušení závazku jednou ze smluvních stran nemůže mít samo o sobě vliv na právní postavení třetí osoby (srov. rozsudky ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1505/97, ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Cdo 2390/2000, ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 26 Odo 1469/2005, ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 226/2007, ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1721/2007, ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1204/2010). Smluvní převod vlastnictví je ve smyslu § 133 obč. zák. dvoufázový; rozlišuje se právní důvod a právní způsob nabytí vlastnického práva.
Kupní smlouva směřující k převodu vlastnického práva je právním důvodem jeho převodu, aniž by sama o sobě převod způsobila. Převádí-li se smlouvou vlastnické právo k nemovitosti, je právním způsobem nabytí vlastnictví předmětu převodu vklad (intabulace) vlastnického práva do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2 obč. zák.). Vlastnické právo přechází na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu vydaného příslušným orgánem v řízení o povolení vkladu, které se zahajuje na návrh účastníků (srov. § 2 odst. 3, § 3, § 4 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění účinném do 31.
12. 2013). Kupní smlouva má tedy pouze účinek obligační, neboť zavazuje zcizitele k tomu, aby vlastnictví věci na nabyvatele dalším úkonem, který je právně uznávaným způsobem převodu vlastnictví, převedl (srov. rozsudek ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 2 Cdon 848/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/2000, usnesení ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 33 Odo 538/2001, a ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 5679/2015). Výše uvedené závěry lze vztáhnout i na právní vztahy vzniklé za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Není proto správný závěr odvolacího soudu, že závazky ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní ze 17. 8. 2018 zanikly v důsledku uzavření kupní smlouvy 10. 10. 2018, jíž se žalovaná zavázala umožnit nabytí vlastnictví nemovitých věcí jiné osobě než žalobkyni. Vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu se nabývá až zápisem do takového seznamu (katastru nemovitostí). Jestliže vklad práva na základě svého pravomocného rozhodnutí katastrální úřad nepovolil, nepozbyla žalovaná vlastnictví nemovitých věcí a její závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí se nestal nesplnitelným.
Protože napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj (§ 243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.). Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu