33 Cdo 4114/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. S., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Erhardem, advokátem se sídlem v Plzni, Pražská 43, proti žalovanému P. B., zastoupenému Mgr. Ing. Tomášem Menčíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Úslavská 33, o 172.181,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 10 C 86/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2009, č.j. 56 Co 250/2009-52, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 12. 2. 2009, č.j. 10 C 86/2008-35, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatel nesouhlasí se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že právo z odpovědnosti za vady předmětu koupě uplatnil až dopisem doručeným žalovanému 19. 4. 2008, a prosazuje, že vady vytkl ústně již v říjnu a listopadu 2007. Soudu prvního stupně vytýká, že jej nepoučil podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. a nevyzval jej k doplnění shora zmíněných skutečností, a dále že zamítl návrh na provedení důkazu jeho výslechem, z něhož by takové skutečnosti bezpochyby vyplynuly. Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. však nemůže být (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) přihlédnuto k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a dovolací důvod mířící proti skutkovým zjištěním je vyloučen zcela (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. žalobce, přestože jej
ohlásil, ve skutečnosti neuplatnil (nesprávné právní posouzení namítal výlučně jako důsledek vytýkaných vad řízení).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovanému, který by na jejich náhradu jinak měl právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2011
JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu