33 Cdo 4137/2019-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve
věci žalobce B. V., bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, Praha 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 500 000 Kč, o žalobách
pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 25 C 6/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 10. 4. 2014, č. j. 28 Co 149/2014-155, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zmatečnost ze dne 5. 11. 2011; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2014, č. j. 28 Co 149/2014-155,
rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího
řízení. Akcentoval, že podání žalobce ze dne 5. 11. 2011, ze dne 12. 5. 2012
ani ze dne 31. 5. 2013 neobsahovala obligatorní náležitosti žalob na obnovu
řízení a pro zmatečnost (§ 232 o. s. ř.), přičemž žalobce ani přes výzvu soudu
nedostatky svých podání neodstranil; tyto vady brání pokračování v řízení. Podáním ze dne 28. 5. 2014 žalobce (dále též „dovolatel“) obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, č. j. 28 Co 149/2014-155; zároveň požádal o ustanovení zástupce pro toto
dovolací řízení. Jelikož je dovolacímu soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalobce na výzvy
soudu reaguje při nezměněných poměrech opakovanými žádostmi o přiznání
osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů (např. věc Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 42 C 427/2014, či nyní projednávaná věc
Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 25 C 6/2010), bylo zbytečné jej opakovaně
vyzývat, aby předložil plnou moc zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, č. j. 28 Co
149/2014-155. Za dané situace zhodnotil otázku, zda jsou splněny předpoklady
pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti tomuto usnesení Městského
soudu v Praze, přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne
8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupoval přitom podle zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod
1 zák. č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zák. č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona
č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“. V posuzovaném případě nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalobci byl pro
dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť z jeho strany jde o
zřejmě bezúspěšné uplatnění práva ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. Z obsahu
spisu je bez dalšího nepochybné, že jeho opravný prostředek nemůže být úspěšný. Shora citovaná podání neobsahují zákonem stanovené náležitosti žalob na obnovu
řízení a pro zmatečnost ve smyslu ustanovení § 232 odst. 1 o. s. ř. Se zřetelem
k ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. z nich není zjistitelné,
které věci se týká a co sleduje, absentuje v nich vylíčení rozhodujících
skutečností, označení důkazů, neobsahují označení rozhodnutí, proti nimž
směřují a které výroky rozhodnutí jsou žalobami dotčeny, jaké jsou konkrétní
důvody pro obnovu řízení, nebo v čem zmatečnost spočívá, s tím, že tyto důvody
nejsou konkrétně popsány, ani nejsou individualizovány skutečnosti, z nichž lze
usoudit na včasnost žalob; z podání žalobce není patrné, čeho se domáhá. Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s.
ř.), předseda senátu ustanoví na
jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Podle § 138 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., na návrh může předseda
senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-
li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování
nebo bránění práva. Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze
samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu
spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího
nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné
uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení navrhovatele
zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné
uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné,
co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený
závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že
samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních
otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014). Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – sdílí názor odvolacího soudu,
podle něhož žaloba trpí takovými vadami, které nebyly dovolatelem v soudem
určené lhůtě odstraněny, a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat. Není tedy ani důvodu, aby pro dovolací řízení byl navrhovateli ustanoven
zástupce, když je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků
státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného
práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele. V situaci, kdy není splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele podle §
241 o. s. ř. a není ani důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o
dovolání, Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o
jeho dovolání zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.