33 Cdo 416/2022-336
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně ŠkoFIN s. r. o., se sídlem v Praze 5, Pekařská 635/6 (identifikační číslo osoby 458 05 369), zastoupené Mgr. Janem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 26/15, proti žalovanému M. M., se sídlem XY (identifikační číslo osoby XY), zastoupenému Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, o zaplacení 87.967,77 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 405/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2021, č. j. 68 Co 100/2021-288, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 1. 2021, č. j. 28 C 405/2019-257, poté, kdy zastavil řízení v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 2.857 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 5. 2019 do zaplacení, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 85.110,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 5. 2019 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28.
4. 2021, č. j. 68 Co 100/2021-288, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně 82.909,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od 16. 5. 2019 do zaplacení, ohledně 2.200,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od 16. 5. 2019 do zaplacení a ve výrocích o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8.
12. 2016 smlouvu o operativním leasingu, na základě které byl žalovanému přenechán k užívání osobní automobil tov. značky XY, VIN XY, SPZ XY, na dobu 24 měsíců, s měsíčními splátkami ve výši 9.846,50 Kč; poté co žalovaný inicioval změnu podmínek, uzavřeli účastníci dodatek ke smlouvě, podle něhož žalovaný hradil žalobkyni měsíční splátky ve výši 8.796,84 Kč. Dne 21. 11. 2018 byla smlouva o operativním leasingu předčasně dohodou ukončena a téhož dne byl automobil předán zpět žalobkyni. Součástí této dohody bylo ujednání o účetní zůstatkové hodnotě vozidla ve výši 435.910,74 Kč a také o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni všechny do té doby splatné a neuhrazené peněžité závazky včetně příslušenství, náklady spojené s přepravou, skladováním, oceněním, pojištěním a prodejem předmětného vozidla, smluvní pokuty, rozdíl mezi sumou za poskytnuté služby, které společnost v souladu se sjednanými podmínkami uhradila, a sumou za poskytnuté služby uhrazenou žalovaným k datu ukončení smlouvy a ztrátu z prodeje ve výši rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou předmětného vozidla ke dni ukončení smlouvy, určenou podle platných zákonných předpisů a nejvyšší dosaženou prodejní cenou bez DPH.
Skutečná prodejní cena je v dohodě o ukončení smlouvy o operativním leasingu definována jako cena dosažená v aukčním prodeji, nebo cena dosažená v jiném než aukčním prodeji. Vozidlo bylo nabízeno prostřednictvím elektronických dražeb zajišťovaných smluvním partnerem Car aukce, kterých se mohla účastnit kterákoliv právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo kterákoliv fyzická osoba disponující identifikačním číslem osoby. Vozidlo bylo tímto způsobem neúspěšně nabízeno na třech dražbách konaných dne 11.
12. 2018 za cenu 500.000 Kč, dne 14. 1. 2019 za cenu 475.000 Kč a dne 8. 2. 2019 za cenu 452.000 Kč; prodáno bylo na dražbě konané dne 6. 3. 2019 za cenu 430.000 Kč včetně DPH.
Žalobkyně provedla vyúčtování z důvodu předčasného ukončení smlouvy a výslednou částku vyčíslila ve výši 93.070,77 Kč; následně provedla jednostranný zápočet ve výši 5.103 Kč na tuto částku z důvodu odečtení nákladů na servis a pneuservis. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud posoudil účastníky uzavřenou smlouvu jako tzv. smlouvu nepojmenovanou podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Shledal, že prodej vozidla probíhal řádně ve veřejné otevřené dražbě, přičemž k tomuto způsobu prodeje žalobkyni opravňovala smlouva.
Ohledně ceny vozidla se přiklonil ke znaleckému posudku soudního znalce Ing. Kubeše, jenž vozidlo ocenil na částku 485.000 Kč, která byla srovnatelná s cenou stanovenou odborným hodnocením společnosti DEKRA CZ a. s. Snižování ceny vozidla z původní částky 500.000 Kč zapříčinil pouze nezájem o vozidlo za vyšší vyvolávací cenu a nic nenasvědčuje úmyslu žalobkyně prodat vozidlo za pro žalobce nevýhodnou cenu. Výsledná prodejní cena činila 86% prvotní vyvolávací ceny 500.000 Kč. Protože vztah mezi účastníky byl podnikatelského charakteru, nebylo namístě žalobkyni vyčítat, že podnikatelský charakter zachovala i v rámci dražby předmětného vozidla; otevřenost dražby tím nebyla omezena, neboť počet držitelů živnostenského oprávnění, kteří byli oprávnění se do dražby zapojit, činí 2.900.000 jen pro fyzické osoby.
Za situace kdy nedošlo k prodeji předmětného vozidla ani po třech dražbách, hodnotil odvolací soud náklady vzniklé delším uskladněním vozidla i nutností hradit po předmětnou dobu tzv. povinné ručení jako účelné. Za nedostatečně zdůvodněný považoval závěr soudu prvního stupně o oprávněnosti požadavku žalobkyně na zaplacení dílčí částky 2.200,93 Kč představující náklady na přepravu vozidla. Protože se soud prvního stupně tímto dílčím nárokem dostatečně nezabýval, odvolací soud jeho rozsudek v tomto rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného (práva), při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.“ Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že prodej předmětného vozidla prostřednictvím aukce omezenému počtu registrovaných uživatelů odpovídá smyslu a účelu smluvního ujednání o povinnosti zajistit prodej za co nejvyšší cenu.
Shledal-li odvolací soud tento způsob prodeje vozidla v souladu s uzavřenou smlouvou, odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované rozhodnutími sp. zn. 32 Odo 1089/2004 a sp. zn. 32 Cdo 3926/2008. Má za to, že žalobkyně snižovala cenu vozidla na aukci, aniž by pro to měla smluvní základ. Závěr odvolacího soudu, že smlouva žalobkyni opravňovala využít v ní sjednaný způsob prodeje aukcí pouze pro registrované právnické osoby a fyzické podnikající osoby nemůže obstát, neboť podnikatelský charakter vztahu účastníků založený smlouvou o operativním leasingu nemá se zvoleným způsobem prodeje žádnou spojitost.
Žalobkyně měla povinnost prodat vozidlo za co nejvyšší možnou prodejní cenu, čemuž zvoleným způsobem prodeje nedostála. Za dovolacím soudem dosud neřešené dovolatel považuje následující otázky: 1) zda není v rozporu s dobrými mravy skutečnost, že finanční vyrovnání představuje rozdíl mezi účetní zůstatkovou hodnotou předmětného vozidla k 21. 11. 2018 a skutečnou prodejní cenou k 6. 3. 2019, když hodnota předmětného vozidla je závislá na jeho stáří, 2) zda podnikatelská povaha vztahu mezi smluvními stranami je rozhodující pro žalobkyní zvolený způsob aukce, který spočívá v nabízení prodeje vozidla pouze omezenému počtu registrovaných uživatelů, převážně z řad podnikatelů, a 3) zda se žalobkyně nedopustila porušení smluvního ujednání, když se po několika zmařených dražbách nepokusila předmětné vozidlo prodat v jiném než aukčním prodeji.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. To, zda rozhodnutí odvolacího soudu je či není správné, nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo zprostředkovaně o námitky právní. Skutkový základ věci přezkumu v dovolacím řízení nepodléhá.
Žalovaný sice zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že žalobkyně porušila dohodu o předčasném ukončení smlouvy o operativním leasingu ze dne 21. 11. 2018, učinil tak ale na podkladě vlastní skutkové verze. Oproti odvolacímu soudu, který uzavřel, že žalobkyně zvolila způsob prodeje vozidla, který si účastníci ve smlouvě sjednali, a dosáhla nejvyšší možné prodejní ceny, dovolatel prosazuje opak (že žalobkyně nerespektovala ujednání dohody o předčasném ukončení smlouvy o operativním leasingu a zvoleným způsobem prodeje vozidla v aukčním prodeji omezeném na registrované zájemce z řad podnikatelů nezajistila prodej vozidla za nejvyšší prodejní cenu).
Nejvyšší soud již opakovaně judikoval, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, tedy to, co si v ní smluvní strany sjednaly, a to i pomocí výkladu projevů jejich vůle, jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o.
s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud. V dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, neboť dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem
pro právní posouzení věci.
Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 32 Odo 1089/2004, a ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3926/2008, je nepřiléhavý z důvodu odlišného skutkového stavu. Nejvyšší soud v citovaných rozhodnutích dovodil, že nepřiměřeně nízká prodejní cena předmětu leasingu nemůže jít k tíži leasingového nájemce, přičemž tento případ nastane, pokud tržní cena vozidla byla nepoměrně vyšší, než za jakou bylo vozidlo v rozhodné době prodáno. V nyní posuzovaném případě probíhal prodej vozidla ve veřejné otevřené dražbě, k čemuž žalobkyni opravňovala smlouva, vozidlo bylo prodáno za cenu představující 86 procent prvotní vyvolávací ceny, přičemž ke snižování ceny žalobkyni donutil až nezájem o vozidlo za vyšší vyvolávací cenu.
Spojuje-li žalovaný přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Další dovolatelem formulované otázky (zda není v rozporu s dobrými mravy skutečnost, že finanční vyrovnání představuje rozdíl mezi účetní zůstatkovou hodnotou předmětného vozidla k 21. 11. 2018 a skutečnou prodejní cenou k 6.
3. 2019, když hodnota předmětného vozidla je závislá na jeho stáří, a zda se žalobkyně nedopustila porušení smluvního ujednání, když se po několika zmařených dražbách nepokusila předmětné vozidlo prodat v jiném, než aukčním prodeji) takovými otázkami nejsou, protože na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.
s. ř.). S ohledem na výsledek řízení již nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu