33 Cdo 4275/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce
L. C., zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem v Praze 3,
Vinohradská 2828/151, proti žalovaným 1) Z. K., a 2) K. C., zastoupeným JUDr.
Danielou Jablonskou, advokátkou se sídlem v Berouně, V Zahradách 1867, o
3.837.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn.
103 C 44/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
27. 8. 2013, č.j. 24 Co 381/2013-172, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením ze dne 31. 5. 2013, č.j. 103 C 44/2010-149, Okresní soud v Berouně
zastavil řízení, žalobci uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení
78.432,20 Kč a rozhodl o vrácení části soudního poplatku (153.512,- Kč).
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2013, č.j. 24 Co 381/2013-172,
změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se žalobci vrací soudní poplatek
v plné výši (191.890,- Kč) a že žalobce je povinen žalovaným zaplatit na
náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 92.868,- Kč; o nákladech
odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu
právo. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud
opřel o ustanovení § 146 odst. 2, větu první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona
č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Žalobce vzal zpět žalobu, „aniž by toto zpětvzetí bylo činěno pro chování
žalovaných v souladu s požadavkem žalobce po podání žaloby.“ Náklady, které
žalované účelně vynaložily k bránění práva, stanovil podle vyhlášky č. 177/1996
Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v
rozhodném znění (dále též jen „advokátní tarif“). Při zastupování první
žalované vykonala advokátka tři úkony právní služby, za které jí náleží odměna
ve výši 21.000,- Kč (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, odst. 2 písm. f/, §
12 odst. 4 advokátního tarifu), při zastupování druhé žalované vykonala čtyři
úkony právní služby, za které jí náleží odměna ve výši 53.650,- Kč (§ 7 bod 6,
§ 11 odst. 1 písm. a/, d/, odst. 2 písm. c/, f/, § 12 odst. 4 advokátního
tarifu). Spolu s paušálními náhradami hotových výdajů (§ 13 odst. 3 advokátního
tarifu) a náhradami za daň z přidané hodnoty činí celkový náklad u obou
žalovaných 92.868,- Kč. Důvody pro výjimečné užití ustanovení § 150 o.s.ř.
neshledal.
Rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení před
soudem prvního stupně, napadl žalobce dovoláním. Má za to, že při rozhodování o
nákladech řízení podle § 146 odst. 2, věty první, o.s.ř. měl odvolací soud
přihlédnout k důvodům zvláštního zřetele a náhradu nákladů řízení žalovaným
(zcela nebo zčásti) nepřiznat (§ 150 o.s.ř.). Právo uplatnil u soudu z důvodu
hrozícího promlčení, po podání žaloby (30. 11. 2010) dával znatelně najevo
zájem vyřešit spor mimosoudně, tedy nevyvíjel odpovídající procesní aktivitu, o
čemž svědčí opakované žádosti o odročení jednání a žádost o přerušení řízení.
Připomněl, že strany vedou několik dalších soudních řízení týkajících se
dědictví po jeho otci a zdůraznil, že se marně snažil o komplexní „narovnání a
vyřešení veškerých vzájemných nároků“; soudní spory se staly finančně neúnosné,
a proto vzal žalobu zpět. Dále namítá, že mu soud prvního stupně nedoručil
vyjádření žalovaných k žalobě ze 17. 3. 2011 (o tomto úkonu právní služby
nevěděl), a že soud prvního stupně měl „zrušit“ jednání nařízené na den 31. 5.
2013, neboť vzal žalobu zpět (zpětvzetí došlo soudu 30. 5. 2013). Pokud
odvolací soud – jak se uvádí v odůvodnění usnesení – určil odměnu za úkony
právní služby podle advokátního tarifu „jednak ve znění do 31. prosince 2012 a
jednak i v platném znění“, není zřejmé, zda aplikoval právní předpis účinný v
době rozhodování o náhradě nákladů řízení nebo účinný v době, kdy byl ten či
onen úkon učiněn.
Dovolání je přípustné podle § 237 o.s.ř., protože napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena (meze použitelnosti § 150 o.s.ř. v případech, kdy účastník
zavinil, že řízení muselo být zastaveno).
Vady řízení, k nimž se u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§
242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají;
dovolací soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním –
zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 146 odst. 2, věty první, o.s.ř. jestliže některý z účastníků
zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.
Podle ustanovení § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele nebo
odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s
mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení
zcela nebo zčásti přiznat.
Povinnost účastníka, který z procesního hlediska zavinil zastavení řízení,
hradit náklady řízení může být v konkrétním případě nepřiměřeně tvrdé. Ve
výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele proto může soud
účastníku, který by jinak měl právo na náhradu nákladů, tuto náhradu zcela nebo
zčásti nepřiznat. Ustanovení § 150 o.s.ř. slouží k řešení situace, v níž je
nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo
právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně
vynaložil. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody
hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní
věci. Nejde přitom o libovůli soudu, ale o pečlivé posouzení všech rozhodných
hledisek. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud
přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech
účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl
hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí
dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž
okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu
řízení a další.
Skutečnosti, na základě kterých se žalobce dovolával moderace náhrady nákladů
řízení před soudem prvního stupně a které znovu shrnul v dovolání, posoudil
správně odvolací soud jako nedostatečné pro užití § 150 o.s.ř. V řízení pak
nevyšly najevo žádné další okolnosti, jež by činily rozhodnutí o nákladech
řízení podle zásady vyjádřené v § 146 odst. 2, věty první, o.s.ř. ve věci
nespravedlivým.
S odvolacím soudem se lze rovněž ztotožnit v tom, že z hlediska účelnosti
bránění práva nebo právem chráněného zájmu není rozhodné, zda žalobce před tím,
než vzal žalobu zpět, věděl o tom, že se žalované písemně vyjádřily k věci,
stejně jako to, že soud prvního stupně nezrušil jednání nařízené na 31. 5.
2013, jestliže zpětvzetí žaloby mu bylo doručeno den předtím.
Odpověď na otázku, zda se pro určení odměny za jednotlivé úkony právní služby
použije advokátní tarif ve znění účinném v době rozhodování soudu o náhradě
nákladů řízení nebo ve znění účinném v době, kdy byl každý jednotlivý úkon
učiněn, dávají expresis verbis přechodná a závěrečná ustanovení daného právního
předpisu, jimiž se odvolací soud řídil; za právní služby poskytnuté přede dnem
nabytí účinnosti té které novely advokátního tarifu přísluší odměna podle
dosavadních předpisů.
Z toho, co je shora uvedeno, je zřejmé, že dovolací důvod nesprávného právního
posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.s.ř.) dovolatel neuplatnil důvodně; protože
rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání zamítl (§ 243d
písm. a/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3, § 224
odst. 1 a § 142 odst. 1 (žalované, které by měly právo na jejich náhradu, v
tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. května 2014
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu