33 Cdo 43/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) A. W., a b) J. W., zastoupených advokátem, proti žalované O. P. a. s., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 996.350,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6, pod sp. zn. 10 C 23/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2007, č. j. 39 Co 600/2006-128, takto:
Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Dovolání žalobců proti části výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2007, č. j. 39 Co 600/2006-128, kterou byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. ledna 2006, č. j. 10 C 23/2005-65, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům částku 996.350,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 30. 10. 2004 do zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Přes rozsáhlost dovolací argumentace žalobci výhradou vůči závěru, že neměli důvod pro odstoupení od smlouvy (a v návaznosti na to požadovat zaplacení dohodnuté majetkové sankce) a že odvolací soud nevycházel z textu přílohy č. 1 smlouvy ze dne 31. 7. 2003, nepřihlédl k závěrům znaleckého posudku K. H. ani k existenci zástavního práva, vystihli dovolací důvod vymezený v § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze uplatnit. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které žalobci tvrdili, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které v dovolání uplatnili, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Lze tudíž uzavřít, že jejich dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud dovolání žalobců – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl [§ 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.].
Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. jsou žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, povinni společně a nerozdílně nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem (§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), stanovená podle § 3 odst. 1 bod 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 10.000,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. října 2009
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu