33 Cdo 4318/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně
Z. K., zastoupené JUDr. Janou Dvořákovou Závodskou, advokátkou se sídlem v
Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, proti žalované E. W., zastoupené JUDr.
Petrem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 988/31, budova A,
pasáž Broadway, o 50.000,- Kč s příslušenstvím a 800 EUR s příslušenstvím,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 55/2011, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2014, č. j.
25 Co 450/2013-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
5.178,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra
Hrdličky, advokáta.
soudem prvního stupně, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Výše uvedeného plnění se žalobkyně domáhala z titulu dvou smluv o půjčce, první
uzavřené dne 23. 11. 2004 na částku 800 EUR a druhé uzavřené dne 8. 12. 2005 na
částku 50.000,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které však není
přípustné.
Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 2
zákona č. 293/2013 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“
Žalobkyně totiž uplatnila dva nároky se samostatným skutkovým základem, přičemž
ve vztahu ke každému z nich je třeba zkoumat přípustnost dovolání zvlášť, bez
ohledu na to, že tyto byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo
rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června
1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1,
ročník 2000, pod číslem 9).
Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř.
přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo
rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy
ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120
odst. 2 o. s. ř.; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jelikož ani jeden z uvedených samostatných nároků nepřesahuje limitní částku
50.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), a nejde o vztah ze
spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní nárok ani o věc uvedenou v § 120
odst. 2 o. s. ř., je přípustnost dovolání vzhledem k § 238 odst. 1 písm. d) o.
s. ř. vyloučena. Okolnost, že součet jednotlivých plnění přesahuje částku
50.000,- Kč, je bez významu.
Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost
dovolání nezakládá (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002,
sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
pod č. 51/2003).
Dovolací soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 ve spojení s § 238 odst. 1
písm. d) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně
vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v
dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov.
nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů
České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil
podle § 1 odst. 1, 2, § 2, § 7 bodu 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb, ve znění účinném do 30. 6. 2014 (srovnej čl. II
vyhlášky č. 120/2014 Sb.) - dále jen „advokátní tarif“, tj. částkou 3.980,- Kč
(sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty
71.976,- Kč, tj. ze součtu částky 50.000,- Kč a 21.976,- Kč odpovídající 800
EUR k datu 30. 5. 2014). Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon
právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3
advokátního tarifu) a částka 898,80 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty
(§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. listopadu 2014
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu