33 Cdo 4373/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně AXONA
REALITY s.r.o., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 36, zastoupené Mgr. Viktorem
Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalovanému J. Č.,
zastoupenému JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická
18, o 114.049,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod
sp. zn. 23 C 83/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 23. 4. 2008, č.j. 11 Co 53/2008-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
dovolacího řízení 8.370,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr.
Viktora Pavlíka, advokáta.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek (pro
uznání) ze dne 30. 8. 2007, č.j. 23 C 83/2007-19, kterým Obvodní soud pro Prahu
10 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 114.049,- Kč se specifikovanými úroky z
prodlení a nahradit jí náklady řízení. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237
odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., dále jen
„o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/
o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Žalovaný – posuzováno podle obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – dovoláním
prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zpochybnil
správnost závěru odvolacího soudu, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku
pro uznání podle § 153a odst. 3 o.s.ř. Podání, jímž se na výzvu soudu prvního
stupně včas vyjádřil, dovolatel pokládá co do obsahu za dostačující, tj. zákonu
vyhovující. Takto vymezená otázka však rozsudek odvolacího soudu zásadně právně
významným nečiní. Již v rozsudku ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněném ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2006 pod č. 21, nebo v rozsudku ze
dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007, Nejvyšší soud vyjádřil právní názor,
že pokud žalovaný nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti nebo co do
základu, popřípadě jej – jako v posuzované věci – neuzná vůbec), musí jeho
písemné vyjádření obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví
svoji obranu proti nároku uplatněnému žalobou; tím reaguje na to, co o
skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce. Podstata obrany
žalovaného tedy musí spočívat v tom, že konkrétními údaji vyvrací pravdivost
tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil,
na jejichž základě by spor měl vyznít ve prospěch žalovaného. Svoji obranu
proti nároku uplatněnému v žalobě není třeba rozvádět do všech podrobností;
postačí, jestliže žalovaný postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá
tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti
žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které (budou-li
prokázány) mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný
úspěch. Z uvedeného je zřejmé, že vyjádření ve věci podle § 114b odst. 1 o.s.ř. nelze
ztotožňovat s pouhým konstatováním, že žalovaný nárok neuznává, „neboť ze
strany žalobce nikdy nedošlo k naplnění smlouvy“; takové vyjádření okruh
sporných skutečností, které by měly být předmětem dokazování, nijak nevymezuje. Dovolací soud nesdílí názor dovolatele, že soudy porušily jeho právo na
spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (který opírá o nález
Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 454/04). Rozhodovací praxe
Nejvyššího soudu (srovnej opět R 21/2006) i Ústavního soudu (srovnej usnesení
Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2006, sp. zn. III.
ÚS 91/06) je zajedno v tom,
že byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený
procesní úkon, a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním právní následky, nemůže být
v rozporu s právem na spravedlivý proces postup soudu, kterým přijme těmto
právním následkům odpovídající opatření. V případě, že za řízení nastala ve
smyslu § 114b odst. 5 o.s.ř. fikce uznání žalobou uplatněného nároku, je v
souladu s pravidly spravedlivého procesu, jestliže soud z nečinnosti žalovaného
vyvodil zákonu odpovídající závěry, tedy jestliže ve věci rozhodl v neprospěch
žalovaného rozsudkem pro uznání. Lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozsudku odvolacího soudu,
proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je
proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §
243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování
advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení
§ 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, 3, 4, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18
odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
tj. částkou 6.675,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za
jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1,
3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za daň z
přidané hodnoty ve výši 1.395,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 22. dubna 2010
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu