Nejvyšší soud Usnesení občanské

33 Cdo 438/2013

ze dne 2013-08-29
ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.438.2013.1

33 Cdo 438/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Správy služeb hlavního města Prahy se sídlem v Praze 8, Kundratka 19, identifikační číslo 708 89 660, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 17, proti žalované Autocentrum Dubenec s.r.o. se sídlem v Dubenci 1, identifikační číslo 257 30 495, zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami VII, ul. 28. října 184, o 113.250,- Kč s příslušenstvím, o návrzích žalované na vyslovení neúčinnosti doručení a na prominutí zmeškání lhůty, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 149/2010, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2012, č. j. 19 Co 84/2012-126, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.502 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Brože, CSc, advokáta se sídlem v Praze 10, Dykova 17.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2012, č. j. 19 Co 84/2012-126, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 26. 1. 2012, č. j. 11 C 149/2010-89, jímž byl zamítnut jednak návrh žalované na vyslovení neúčinnosti doručení jejího předvolání k jednání a rozsudku pro zmeškání ze dne 5. 4. 2011, č. j. 11 C 149/2010-57, ukládající žalované povinnost zaplatit žalobkyni 113.250 Kč s příslušenstvím, a dále návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti uvedenému rozsudku.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem, není však v dané věci přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují § 237 až 239 o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. není v této věci dovolání přípustné, neboť rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byly zamítnuty návrhy žalované na vyslovení neúčinnosti doručení listin a na prominutí zmeškání lhůty, není rozhodnutím ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci nezakládají proto, že zmíněný typ usnesení odvolacího soudu v jejich taxativních výčtech není uveden. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Protože Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., postupoval Nejvyšší soud při určení výše nákladů dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „cit. vyhl.“). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 5.900,- Kč (§ 7 bod 6. ve spojení s § 8 odst. 1 cit. vyhl.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky), a z částky 1.302,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 29. srpna 2013

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu